Mám ráda nedělní rána, reps. dopoledne (pokud jsme ovšem předchozí večer nebyli někde flámovat...). Muž v ložnici spokojeně spí (bohužel žádná samozřejmost, občas mi připadá, že mu spánek kradu; já spím až moc...) a já si užívám líné vstávání, snídám, brouzdám po blozích, po Fleru, kochám se výhledem z okna nebo mi společnost dělá slečna Marplová, "mesijé" Poirot či šéfinspektor Barnaby. Tento víkend si odpočinek obzvlášť zasloužím, mám za sebou velkou zátěžovou zkoušku a zřejmě i "vrchol" naší kolaudační vlny, která už trvá od začátku ledna (a ještě není úplně dokončena...) Vyzkoušela jsem si, že náš byt pojme i čtrnáctičlennou návštěvu, že tu návštěvu dokážeme jakž takž nakrmit a napojit (tři dny chystání, nakupování, vaření, pečení, uklízení...), že se nikdy není možné zavděčit všem a že s některými členy rodiny je to prostě těžké, hlavně pak s těmi, kteří jsou předem programově negativně naladěni... Dozvěděli jsme se, že to tu máme nezvykle barevné (rozuměj: není tu meruňková v ložnici, citronová v kuchyni a mentolová v obýváku... špatně!). A taky další, ještě "zajímavější" věci, které docela zamrzí. Co se týče názorů na bydlení, v tom mám jasno a lecjaká poznámka je pro mě spíš úsměvná, zvlášť když vím, jak žije "protistrana", ale v oblasti osobních a rodinných vztahů některé věci jen tak hodit za hlavu nejde, bohužel...
Těším se z kousku jara u nás doma... Primule budiž mi pochvalou a odznakem šikovné hospodyňky, heč! A vůbec z celého našeho soukromého minikvětinářství, které tu po návštěvě "přistálo"... Mám radost z porcelánové písmenkové misky a hrnku, které mám už strááášně dlouho a které mě nikdy neomrzí. Černobílá a písmena, to je prostě neokoukatelná kombinace... Užívám si plánování a črtání do svého už naprosto nepostradatelného deníku... Návrh koloběžkového svatebka i veledůležité přání pro mámu... Nemůžu se dočkat úterní výpravy dámské nákupní (představa pracovních dní je snesitelnější, když si ji člověk něčím "načančá")...
Peťulí já se snad vdám jen kvůli svatebku od Tebe, protože jedno je hezčí než druhý! :) Na negativisty se vybodni, to je jen tichá závist ;) Užívej neděli, i když je tak škaredá (alespoň tady:( ) Blaňule
OdpovědětVymazatPřipomnělo mi to mnoho komentářů mojí babičky ohledně našeho bydlení..." Nechápu, že se zbavujete těch skříní, vždyť jsou bezavadný, já bych si je dala hned do obyváku. Vy mladí si vůbec ničeho nevážíte. A místo toho si sem nataháte takovou veteš..."Člověk to asi musí pouštět jedním uchem tam, druhým ven..a vlastně ono to není jen o tom bydlení, ale o spoustě věcí, na který má člověk jinej názor než starší generace. bohužel...
OdpovědětVymazatBlani já Ti klidně udělám i nějakou jinou ceduličku, třeba k jiné příležitosti:-D
OdpovědětVymazatJani, vidiš a to my s babi a dědou vůbec třenice nemáme, naopak, obraz od nich je tu vystavený, "zdědili" jsme i krásné modrobílé talíře, teď jsme dostali parádní povlečení... U nás to drhne kupodivu u stejné generace, a kéž by to bylo jen v otázkách bydlení;-)
Peťulí fakt? Takže se nemusím vdávat? Uf, to se mi docela ulevilo :D Nicméně Tě beru za slovo ;) A třenice mezi rodinou jsou, bohužel, naprosto normální...ne nadarmo se říká, že často Ti přátelé pomohou víc, než vlastní rodina. Tak hlavu vzhůru a užívej si ten úžasně zařízený byt! :) B.
OdpovědětVymazatNemusíš:-D A klidně ber, až budeš mít nějakou vhodnou cedulkovou příležitost, dej vědět... Užíváme každý den!
OdpovědětVymazatZase krásná koláž!
OdpovědětVymazatStejná generace, "nezajímavé bydlení" - že by kyselé hrozny? Hodila bych to za hlavu (jasně, líp se to napíše než realizuje).
Už teď se těším na další načančané fotky:)
Yasnnno, díky:-*
OdpovědětVymazat