Už jsem zadělala těsto na perníky a uvázala první adventní věnce... Od začátku listopadu si začínám užívat sílící sváteční atmosféru. Sílící, nikoliv šílící. Tedy jinak, než teď bývá prezentováno na sociálních sítích, kdy hysterické paní strhávají z dveří oranžový kus plastu ve tvaru věnce, aby ho nahradili zelenočerveným plastem ve tvaru věnce... Často tu levnou halloweenskou záplavu kýče při odstraňování ničí, protože proč by ne, když je to tak levný... Co je nám po tom, kolik dalšího zbytečného plastu vznikne... Je mi z toho dost smutno, protože jednou se v tom odpadu všichni utopíme...

Moje věnce jsou samozřejmě takové, jako vždycky, nasbírané od první usušené květinky až do poslední zelené větvičky v české přírodě, uvázané jutovým provázkem, na korpusy taky ručně připravené... Jen co jsem dokončila dušičkové vazby, pustila jsem se do obřího věnce do kavárny Jako doma pod věží, na který jsem se neskutečně těšila. Zrovna mě navštívila kamarádka, a u tvoření jsme si povídaly, a bylo moc hezké vyslovovat nahlas to, co mi u vázání vždycky běží hlavou. "Jé, pamatuješ, to jsem sbírala na té procházce podél potoka..." "Podívej, to je tráva z toho našeho místa v Hájku..."

Výzdobu jsem tvořila jako malé poděkování za letní výstavu. A protože je kavárna Jako doma pod věží letos očividně moje happy place, tak se v ní můžeme potkat v sobotu 28. 11. na minijarmarku (9 - 13 hodin). Vloni jsem tam byla poprvé s květinkami, a bylo to moc krásné. Tak se i letos pokusím připravit věnečky, zimní kytice a další přírodní dekorace... Sešlo se mi tu během roku zase i pár starých nádob, zrezlých ozdob a další opuštěné krásy, tak se je pokusím zrecyklovat, jako reakci na ten všezaplavující konzum. Budu mít s sebou samozřejmě i pohlednice, přání a printy. Připomínám, že ve Sklenově letos nebudu, tak kdo si chcete něco pořídit, můžete právě tu.

Dušičková cesta do rodného kraje byla letos moc fajn. Kromě vzpomínání nad hroby se nám podařilo strávit čas i s živými, a bylo to moc milé. Během podzimu se nám podařilo zařídit nové osázení hrobu, tak se mi na něho věnec letos pokládal tak nějak radostně. Vím, že to zní asi divně, ale že se nám prostě podařilo něco pro ty naše předky udělat... I jsme si s mamkou udělaly radost a koupily si v holešovském butiku něco pěkného na sebe (ano, já jako obvykle, všechno černý...) A taky jsem byli na oběd na Brusence... Znáte Brusenku? Když ji před desetiletími otevřeli, bylo to úplné zjevení, takhle vkusně a citlivě zrekonstruovaná stavba (starý mlýn.) Teď už je podobných míst naštěstí spousta, ale je fajn, že Brusenka si pořad drží svou estetiku. Líbí se mi, jak jedno takové místo v obci zvyšuje standart i okolních staveb. Stejně jako na Hukvaldech, kde je Ráj, je spousta krásně zrekonstruovaných domů, i v Brusném je několik úžasných vesnických budov... Zato Halloween, který bývá na chatičce obvykle hodně veselý, letos moc veselý nebyl. Inu, tak to je, a tak se v životě prostě přelévá...

Některé snímky jsou z procházky po Beskydech, kdy v lese ještě zářila zlatá na stromech, ale od hor už "voněl" sníh... Některé jsou z krásného focení s Luckami v nové přístavbě kavárny Ráj na Zemi. (To si myslím zaslouží ještě samostatný příspěvek...)  Některé z dušičkových cest, konkrétně od dřevěného kostela v Sedlištích... A některé i z deštivého toulání kolem chaty...

"Řekla Káča Barce, nechme toho tance." Nový originál, který zachycuje právě přelom podzimu do zimy. Na sv. Kateřinu na konci listopadu se pořádaly kateřinské hody, kdy se naposledy tancovalo, protože advent už měl být jen klidný a rozjímavý. Celkový rozměr obrazu v rámu je 20 x 31 cm. Akvarel, perokresba, neblednoucí fixy. Signováno, datováno. Rám nový, sklo antireflexní. Cena 4800 Kč.