Duben mám obvykle moc ráda, je to krásný a voňavý měsíc. Letos nám to krajně neklapalo. Tak aspoň nějaké highligty, ať si pamatuju to hezké... 

Křest CDčka Věrky Faldýnové. Měla jsem tu čest se podílet na jeho vizuální stránce, stejně jako na merchi a grafické podobě celé výtvarné "identity" nově vzniklé kapely v oblasti world music. Byla to úžasná akce, skvěle zorganizovaná. A jak jsem si uvědomila, pro mě další jedno velké splněné přání. Booklet ještě v portfoliu nemám. Obdivuju Věrčin tah na branku, že v tak krásném brzkém věku ví, co chce, jde si za tím a hlavně maká, aby toho dosáhla. Taky obdivuju její rodinu a okolí, jakou podporu a důvěru jí dávají, protože tohle zázemí je na výsledcích její práce hodně znát. Myslím, že celkový dojem vizuálu se nám fakt povedl. Dostala jsem tolik pochval, že jsem se až červenala. Těším se na fotky z akce...

Na křtu zazněla i důležitá myšlenka mecenášství. Protože ne každý, kdo má talent, má taky štěstí na podporu od blízkého okolí. Sama zkouším teď žádat o různé granty. Zatím mi žádný nevyšel, ale asi to chce být jako ta Alenka a neztrácet schopnost "uvěřit až v šest nemožností ještě před snídaní". Mám radost z toho, kolik lidí s prostředky začíná podporovat umění, když podpora od státu je mizerná. A věřím, že snad brzy i moje tvorba osloví někoho, kdo jí bude věřit natolik, abych mohla konečně uspořádat tu výstavu... 

Když jsme u té výstavy. Dvě kulturní akce v jednom týdnu! Překonávám se! Vydala jsem se na vernisáž výstavy výtvarnice Terezy Samiecové "Plenéry" do Kopřivnice. Sakra, já už se taky musím dokopat, fakt. Obdivuju Terezu, že se do výstavy pustila, je to inspirativní. Moc ráda bych uspořádala velkolepou akci jako Věrka, ale bohužel (zatím) nemám za zády takovou podporu. Takže bych možná měla přestat být perfekcionista a udělat raději něco komornějšího (čímž nemyslím v žádném případě horšího) jako Tereza, ale hlavně udělat!

Existence na sociálních sítích je čím dál tím víc frustrující, takže návrat do reality je nezbytný. Vyhlížím si pěkné prostory, kam bych ráda zapůjčila originály a věřím, že tohle by mohlo fungovat. Zatím jsem domluvená na vytvoření originálu k zapůjčení do salonu, kam chodím na kosmetiku. Je to krásné místo s příjemnou atmosféru, a tuším, že přitahuje lidi, kteří svět vnímají tak nějak podobně, a třeba právě je osloví moje obrazy... A takto bych ráda pokračovala dál. Máte nápad? Napište... 

#kreslitaky Dubnová tvůrčí výzva od Dany Lindenthalové. Každý den jedna dokreslovaná koláž. Duben bude mít ještě pár dnů, ale já se rozhodla vyskočit před koncem. Došel mi drive... ...prvně se sluší poděkovat Dance za nápad a organizaci. Ve stejný den, kdy jsme odstartovaly, se taky na titulce Fleru objevily společně i naše obrazy. Více znamení pořídit si ten nádherný print nebylo třeba. "Kolem její hlavy". Živé umění je potřeba ne jen obdivovat, ale i aktivně podporovat. Děkuji, že ta krása visí u nás v "galerii"... Kdybyste chtěli, Dana vede různé online lekce, jednu třeba už teď od května, mrkněte k ní......čekala jsem od výzvy, že v ní najdu nějakou lehkost. Nenašla jsem. Myslím, že můj problém je, že jsem zdeformovaná tím, že u každého tvoření rovnou přemýšlím nad jeho účelem. Sednou nad papír a hledat v něm něco nového je vlastně už mojí rutinou. A dokreslované koláže tvořím moc ráda vcelku běžně. K lehkosti mi tak dopomáhá spíše změna prostředí, společné tvůrčí setkání nebo vyzkoušení nové výtvarné techniky. Největší flow jsem měla ještě tak při přípravě kolážových kartiček......je fakt, že výzva mě nezastihla v nejlepším rozpoložení. Sednout ráno k cedulce a něco načmárat byla fajn rozcvička. Někdy je to nejtěžší vzít do ruky tužku a začít... Třeba díky právě tomu rozhýbání jsem v dubnu vytvořila dva originály... ("Kolo roku II." a "Splynout s rozkvetlým stromem".) ...příště zvolím formu deníkového zápisu. To se mi na těch mých kartičkách vlastně ve finále líbí nejvíc. Že i když mi přišlo, že duben byl fakt blbej, tak na nich vidím tolik pěkných okamžiků. Tu jsme zase u toho "účelu". Myslela jsem, že z kartiček vytvořím pak nějaká přání. Ale kdo by chtěl přání s nápisem "migréna", že jo... A mít takhle spoustu plonkovních papírků je na prd. Jak jsem se teď pustila do těch autorských skicáků, tak příště do něho...

Napadl mě jeden takový koncept "kurzů" nebo spíš společného tvoření. Můžu do auta naložit až tři ženy. Do batohů sbalíme deku a lahev s vodou, obujeme pořádné boty... Zajedeme s košíky na nějaké fajn místo, projdeme se polňačkami, nabíráme chrostí. Ukážu vím, co je ke sběru vhodné a co není... A pak si uvážeme, co budete chtít. Věnec nebo kytici nebo oboje. Uděláme hezké fotky, popovídáme si o kytkách a tvoření... Pro mě bez velkých příprav, takže cenově dostupnější. Máte-li chuť to zkusit, napište...

Volné umění:

- kapesníkovník, malba akrylem na dřevo, zalakováno; vysouvací dno pro vložení kapesníků, cena 2200 Kč

- obraz "Kolo roku II.", originál v rámu, rozměr 27 x 33 cm, cena 5500 Kč

- obraz "Splynout s rozkvetlým stromem", prodáno

- kolážová otvírací přání, 14 x 14 cm, kresba a koláž originál, uvnitř bez textu, cena 450 Kč za kus

- modrotiskové puzetky zatím neprodejné, teprve se učím je vyrábět a zatím mají mouchy; já je tedy nosím moc ráda, ale ještě to musím doladit...