Je to přesně deset let, co se ze mě stala volnonožka. Full-time výtvarnice. Mohlo by to být asi lepší. Někdy se v tom strašně plácám. Občas mám pocit, že jsem se nikam neposunula a že nic neumím. Že nejsem nijak moc známá, uznávaná, že vůbec nerozumím socsítím, a podle toho to vypadá... Že mám práce buď málo, a nebo tolik, že ten nával tvůrčí energie moje unavené tělo nedává... Už už to bylo párkrát dost nahnuté, že budu muset jít někam do zaměstnání, naposledy letos na jaře. Ale nikdy kvůli tomu, že by mě tvoření přestalo naplňovat. Za těch deset let jsem poznala pravou sebe samu. A je to hezké odhalení. Jsem hrdá na to, kdo doopravdy jsem. Laskavá, pilná, nápaditá, velmi silná i statečná. A když jsou období, kdy se mi podaří aspoň na chvíli přeprat byrokracii a další nesmysle vnějšího světa, žasnu nad tím, co jsem vlastně všechno dokázala a jaký kus krásné práce za mnou zůstává. Věřím a doufám, že budu moct být výtvarnicí na plný úvazek nafurt... Že tady pořád budou stejně naladění tvorové, které můj pohled na svět bude těšit, bavit a inspirovat...

Jestli budete mít chuť a chvilku, napište mi prosím, jak jste na moji práci narazili a třeba i to, jak dlouho už sledujete moji cestu. 

Největší štěstí pro mě je, když se prodá originál. To by byla milá oslava dnešního kulatého výročí. Během nádherného wellness víkendu v zimně pohádkových Jeseníkách jeden malý s názvem "Hotelová snídaně" vznikl. Snídaně na hotelu je hned po polívce na horách moje druhé nejmilejší jídlo... Ovšem obraz "Polívka na horách" už je prodaný... Tak kdyby se vám líbil tento... Je formátu A5, akvarel, perokresba. Signován, datován. Stojí 2800 Kč. A aby opravdu rozkvetl, zajistím ráda rámování a paspartování. Potom by byla cena cca 3300 Kč podle zvoleného materiálu.

P.S.: Už mi bude asi navždy souzeno, že u mě hluboká vděčnost a vyčerpání přichází ruku v ruce. Ale ten pocit, když po dobře a poctivě odvedené práci, přijde odměna v podobě ocenění v nejrůznějších podobách, je prostě úžasný. Je to vlastně to, co mi na sociálních sítích často chybí, a proto je krásné setkávat se stejně naladěnými lidmi naživo. Dva listopadové víkendy jsem strávila na prodejních akcích. Naprosto tradičně na jarmarku u Roubenky v Horním Sklenově, a taky úplně neplánově na minijarmarku v kavárně Jako doma pod věží. Každé milé setkání, povzbuzující slovo, souznění, nákup, uznání, jsem vnímala a vepsala si do sebe, i když je to v tom stánku někdy dost šrumec. Moc vám všem děkuju!♥ Ještě budu 7. prosince na jarmarku v Rymicích. Budu mít s sebou květinové svícny a zimní kytice, které měly dosud na všech trzích velký úspěch. Věnce už úplně neplánuju. Letos jsem jich vzhledem k nečekané účasti na minijarmarku uvázala fakt hodně. Za všechny ukazuju hlavně naši adventní "bábovku", a taky věnec pro Mary´s Meal, který si zahrál v charitativním klipu. Mrkněte. Zbytek zase příště. A další fotky taky příště. Mám jich spoustu krásných, jenom to nestíhám nějak vystavovat...