Ještě jsem ani plně nevstřebala všechnu tu krásu a radost ze setkání s Luckou v kulisách rožnovských chaloupek, už jsem se octla na pikniku mezi vinicemi Svatého Juru, kde nám vinařka Zuzka Barnáková udělala košt svých naturálních vín. Nestačím žasnou, kam mě ty moje obrázečky zase "otevřely dveře". Pro Zuzku jsem tvořila ilustrace na etikety inspirované živly a ženskostí. A jsem fakt ráda, že jsme se potkaly a poznaly osobně. "Jak si tě vlastně hledají zákazníci?" zeptala se mě u sklenky živého růžového vína. "Asi tak jako ty, skrz blízkost a porozumění." A to podle mě žádný marketing prostě nahradit nemůže. Jenom to vyžaduje vytrvalost, otevřenost a trpělivost...

A tak i když jsou dny naplněné až po okraj a nestíhám prožívat, natož zaznamenávat, ráda usedám ke klávesnici a posílám fotky z červencových dní, protože je mezi vámi možná někdo, komu třeba udělají radost, a nebo i někdo, za kým se v budoucnu vydám, abych obkoukla produkt ošperkovaný mým obrázkem...

Prodloužený víkend s vínem na Slovensku jsme si moc užili. Upřímně, vůbec jsem netušila, že je nedaleko Bratislavy tak pěkná vinařská oblast. Pochodili jsme po lesích i vinicích, a na domácí sýr od Zuzčiného muže jen tak nezapomeneme. Dolce vita.

Hojnost vjemů, setkání, výzev, možností, úkolů... Je skvělá. Ale může vést k zahlcení, a to už tak bezva není. A tak mezi všemi těmi výlety jako vždy utíkám do přírody a užívám si letos vlídného a deštivého léta, a čerpám sílu z dotýkání se přírody, třeba když zdobím kvítky kaluže...

Na fotkách kromě Lucie z Divoké pekárny a vinařky Zuzany Barnákové vidíte i další skvělou ženu, zpěvačku Věrku Faldýnovou, která si moji grafiku vybrala, aby ji provázela na její hudební dráze a mně je velkou ctí být u začátků "velkého třesku", protože o téhle holce podle mě ještě hodně uslyšíme, ale hlavně doufám, že toho od ní ještě hodně uslyšíme, protože skládá krásné písně inspirované jejím rodným Valašskem...

A když se ten podíváte na všechen ten um, ženskou sílu a energii a úžasné vize k tvoření, řekněte mi, nemá ten náš svět přece jen ještě naději?