Sledovali jsme se synovcem z okna daňky. "Já jsem se sem tak těšil." "Neboj, příští rok zase pojedeme." "Jel bych ještě letos znova..." Tak tolik asi k naší lásce k měrkovické chatě v Hukvaldské oboře. Letos s kaštany v plném květu a v záplavě svěží zelené. Nejkrásnější místo, než přijdou davy návštěvníků, brzo ráno nebo k večeru. Když si stoupnete mezi ty stoleté stromy a posloucháte ptačí trylky a šustot křídel. Dokonalý balzám na nervy. Vaječina na ohni nesmí chybět. Stádo zvířat se kouká skoro až přes plaňkový plot, jako by si chtělo dát taky... Taky procházky po okolí i na hrad. Mám velkou radost z nové vizuální identity Muzea Beskyd, pod které Hrad Hukvaldy patří. A o designovém nadšení z Kopřivnice zase příště. Prostě velké štěstí, že je pořád prostor pro výtvarný kumšt, a to považte, u nás na severní Moravě...

Kde jinde se pustit do originálu, jehož nápad mi nedávno přiletěl do hlavy, než právě tady, na dohled od dubu, u kterého se natáčela pohádka Největší dar. Mám ji moc ráda, ne jen pro záběry z milých míst, ale i pro hudbu Davida Stypky. Točila se ne jen u měrkovického stromu na louce, ale třeba i v rožnovském skanzenu. Pojednává o dobách, kdy na Valašsku panovali ještě slovanští bohové. Takže obraz "Vesna, Živa, Morena" prostě nemohl vzniknout jinde. Trojjediná bohyně je vlastně zosobněním příroda, která se v našich končinách proměňuje do různých podob v rámci koloběhu roku...

Obraz je volný, stejně jako další originál, který vidíte na fotkách "Sen o venkovském stavení". Jeden obraz stojí 4200 Kč bez rámu. Mám tady jeden krásný handmade dřevěný rám, v něm obraz přijde na 4500 Kč. Bohužel je k dispozici opravdu jen poslední jeden kus. Pokud se obrazy neprodají obratem, chystám se je nechat zapaspartovat a zarámovat, cenu říct nedokážu, ale počítám ještě s nějakou stovkou navíc.