Tenhle úprk z reality přišel v ten nejlepší čas. Byl to nádherný nádech, který jsem fakt hodně, hodně moc potřebovala. 

Hory jsou skvělý lék na hory problémů. Když funíš do krpálu a potíš krev, nemáš čas myslet na nic, než na svůj dech a tlukoucí srdce. Bolavé tělo, ale o dost lehčí hlava. Vyšlápli jsme na Velký a Malý Kriváň. Úžasná a pro mě i náročná hřebenovka. Krajina a výhledy jako z Pána Prstenů. V Jánošikových diearách jsem překonala samu sebe. Kdo taky trpí na závratě, ten mě zcela pochopí. Malý Rozsutec jsem obešla, to už bych nedala. 

A protože na takový zápřah každý den bohužel nemám dostatečnou kondici, prokládali jsme turistiku i nějakou tou kulturou. Návštěva Zuberce pro mě byla nádherným pohlazením pro duši. Skanzeny miluju, a tento je navíc ještě umístěný v krásných lesích a pod vrcholky Roháčů. I Vlkolínec byl úžasný... A vlastně i Oravský hrad...

Halušky na všechny způsoby, metry a metry korbačiků, jalovcové stráně při západu slunce, trnkové keře obsypané modrými bobulemi, i ty ovečky s bačou a pejsky na úvozové cestě jsme potkali... Poslední koupání v lomu obklopeném už pomalu zlátnoucími lesy... A závěrečný výlet s přáteli do ještě prázdninového Trenčina jako třešnička na dortu. Netušila jsem, jak je Trenčín hezké městečko. Člověk někdy fakt neví, co má skoro za humny. Mělo to všechno, co to mít mělo. Tak Slovensko, dík za všecko.