Když si člověk přečte titulek, tak to zní vlastně až děsivě, přitom je to takový pěkný úsek roku... Kor letos. Nezlobím se za to brzké jaro, protože jaro můžu v jakýchkoliv dávkách...

Moranku jsme vytvořili a spálili, dokonce skoro o týden dřív. Jsem nějak popředu, jako ta příroda, tak jsem omylem Smrtnou neděli posunula... Nakonec jsme na to přišli a loutku znázorňující zimu jsme spálili až o správné neděli. V ten den "umřelo" i naše auto, ale to doufám ještě obživne...

Květnou neděli, a vůbec celý víkend, jsme prožili na "Huklandech". "Huklandy", to není souostroví u Skotska, ale novotvar od synovce. Máme to tam moc rádi, chatu v hukvaldské oboře, ačkoliv Skotsko bych brala taky, o tom žádná... Roky, co tam jezdíváme, obdivuju výhled na strom stojící na protějším kopci... "Až bude čas, tak si k němu zajdu"... Tak tentokrát jsem se konečně odhodlala. Došla jsem k němu v dešti a kroupách. To mi přijde jako taková typická metafora veškerého mého úsilí. Že ty své cíle většinou musím zdolávat v ne úplně ideálních a snadných podmínkách...

Sad u Dobré letos taky kvete nezvykle brzy. Krásu rozkvetlých stromů si užívám plnými doušky. Člověk by se do těch voňavých bzučících chomáčků nejraději vnořil a stal se jejich součástí...

"Líná huba, holé neštěstí." řekla jsem si... A poprosila jsem paní Dášu, která byla kurátorkou výstavy "Kouzelné obrázky" v Havlíčkově vile v Břeclavi, jestli by se nezeptala paní Kornelie Němečkové, zda bych si od ní nemohla odkoupit nějaký originálek. Paní Dáša za touto úžasnou výtvarnicí jezdívá na návštěvy... Napsala mi, že Kornelie své obrázky moc neprodává, ale že se poptá... A ono to klaplo! A tak máme doma krásnou vystřihovánku "Naše kočka ve špatné náladě", která jakoby vypadla z oka naší Maty, která má úplně stejně přinasraný výraz... (Moc hezký dokument o Papírovém folkloru.)

Jarní perníčkování, tentokrát modrobílé... Protože jsme s rodinou Velikonoce slavili o týden dřív, právě na těch Huklandech, tak už jsou vlastně skoro i rozdané a snězené. A tak to má být. Voňavé je to, krásné je to, radost z tvoření to přinese, a ještě je po tom v břísku jak v pokojíčku...