Že ty nejhezčí okamžiky vždycky frnknou nejrychleji... Tak ještě aspoň ve fotkách zpátky na krásný řecký ostrov v egejském moři... Lesbos je turismem zatím ne příliš semletý, což má své pro i proti. Já jsem naprosto zamilovaná do těch "pro", ostatní už si vlastně ani nepamatuju... Na stolování na terase s bílými židličkami a výhledem na moře a městečka asi nikdy nezapomenu. Snad poprvé jsem si oblíbila hotýlek, protože jinak ubytování většinou beru pouze jako místo k přenocování... Naše "Clara" blízko vesnice Petra (jo jo, je to tak...) měla moc hezkou atmosféru... A taky milion schodů... Tudíž mi teď máme super kondičku. Ona dovolená na tomto ostrově celkově není moc stavěná na ležení na břuchu. Jsou tu krásné a pohodlné pláže, ale člověk k nim musí většinou někam dojít nebo dojet... My jsme chodili (nejčastěji na Anaxos beach), takže ani denní dávka kroků nebyla problém. Super kondička na druhou. Kdybych každý den nesnídala hromadu palačinek s čokoládou, bylo by to cajk...

Dvakrát jsme se hecli a půjčili si auto. Tímto svému muži uděluji metál za řízení. Navigace nás občas navedla na takové cesty a do takových uliček, že já bych se z té situace asi už nikdy nevyšprajcla. Normálně bych tam nechala stát to půjčené auto a utekla s brekem. Zase můžeme říct, že jsme to poznávání tentokrát vzali opravdu důkladně. A bylo to moc fajn, dostat se i do míst, kam se s autobusovým zájezdem nedostaneš...

Za mě dvě nejhezčí místa - zátoka Kalloni a městečko Molyvos. V mělkých vodách zátoky hnízdí velké množství tažných ptáků. Navíc krajina kolem, olemovaná horami a divokými rostlinami, je opravdu půvabná. Pozorovat plameňáky na pozadí modrých kopců, to chceš... A i pelikány jsme zahlédli... No, a Molyvos, to je pro mě zhmotnění mojí řecké představy. Procházet se uličkami mezi kamennými domy s barevnými okenicemi, za zvuku buzuki... Jako fakt tam seděl pán a drnkal na ten krásný nástroj... Jinak zase ticho a klid, turistů jen málo, žádné tlačenice... Mezi domky tu mají takové konstrukce porostlé vistárií, která tvoří příjemný zelený stín. V květnu, když vistárie kvetou, to musí být nádhera... V přístavu, ověnčeném chapadly chobotnic, jsme si dali lesboské vyhlášené sardinky, a podělili jsme se o ně s místním kočičím klanem. Jo, a tu chobotnici jsme nakonec viděli i ve vodě, putovala po dně pod loďkami a byla v průzračné vodě krásně vidět. Velký zážitek... Prostě Molyvos pro mě bylo jedno velké "ach"...

Podívali jsme se i do hlavního města, Mytilény, ale to mě naopak za srdce nevzalo vůbec. Hluk, smrad a chaos. Navíc zrovna tady je nejvíc vidět vliv uprchlického tábory, který se na ostrově nachází. Nic příjemného. Všude vojenské hlídky, pozorovatelny, zahrady obehnané ostnatými dráty... Žebrající děti... No, i to patří k poznávání světa...

Tak, a teď zase zpátky do reality... Ještěže ta moje realita je většinou moc fajn. Přímo z letiště jsem skočila do příkopů, abych dnes mohla prostřít a nazdobit jednu oslavu... Nádhernými řeckými dny mi prostě definitivně skončilo období letního oddechu... Čekají tu na mě zakázky a úkoly... S chutí do toho...