Na Velký pátek, jako to říkají pověry, jsme při procházce opravdu našli poklad. Vedle nějakého čerstvého výkopu, v lánech medvědího česneku, vykukovala bílá tvář panenky Marie, a pod ní starý opracovaný kámen. Byl tu pomníček, náhrobek, boží muka...? Těžko říct. Zapomněla jsem si ten den kartu do foťáku v počítači a bylo mi to líto. Vrátila jsem se, tentokrát i s kartou, a Marušku znova našla, zachumlanou pod bílou sněhovou peřinkou...
Vrátila jsem se i na nedalekou farmu, vyfotit malé rozkošné "zásuvky". "Jen se připoj, mi ti tu radost dočerpáme!"
A taky jsme oslavili všechny narozeniny a svátky, které nám utekly... Nejvíc ale asi to, že se po tak dlouhé době konečně vidíme. Ne jen luxusním čokoládovým dortem od mámy...
To jsou ty malé velké zázraky, co mi fakt chyběly...
Peťulko, to je zázrak. To je znamení.
OdpovědětVymazatprasátka jsou roztomilé. K sežrání.
Lenka.
Je to krásný nález, přesně takové to "něco", co Tě zaplaví inspirací...
VymazatTaky mě napadlo tohle slovní spojení, ale pak mi došlo, že tohle je přesně jejich účel, a přišlo mi to cynické...:-)
Mávám, Leni!
P.
Krásné fotky, ale ta s bílou tváří panenky Marie hraje prim.
OdpovědětVymazatHezký dne, Petro !
Hanka
Já se nedivím, je to výjev, který se jen tak nevidí... Děkuju! P.
VymazatA ta kytka! Taky mám ráda ty přírodní, z každé procházky si nějakou přinesu. Přeji hezké dny :).
OdpovědětVymazatČemeřice jsou top, miluju je... Letos je to hodně zajímavé, honem uvázat kytku, a pak zas bílá peřina...:-) Děkuju! P.
Vymazat