Letos se mi splnila spousta menších i větších přání. Hmotných i nehmotných. Osobních i pracovních. A vlastně ne jen letos, ale poslední roky... Některá fakt hodně stará... A že to někdy fakt trvá... Jako třeba ta naše nová postel. Počkala jsem si, a o to víc si vážím, že ji mám... A nebo ta moje letošní první výstava. Pokorně přiznávám, že mi dala zabrat. A taky že se těším, až budu mít další... Ačkoliv vím, že budu muset ještě víc zamakat... A říkám si, jestli si kolikrát pamatujeme, že jsme si něco kdysi přáli, když se nám to zrovna plní... Jeden takový triviální příklad. Když jsem byla ještě na výšce, vyšlo zrovna úžasné vydání Babičky od Boženy Němcové se skvělými ilustracemi od Martina Velíška. Jenže knížka stála kolem devíti stovek a pro mě to tehdy jako pro studenku bylo fakt moc... No, a letos, během první karantény, jsem na Kosmasu úplnou náhodou narazila na hodně velké slevy, kde jsem tuhle parádní knihu koupila za dvě stovky. Tentokrát jsem si na tehdejší přání vzpomněla, díky, vesmíre, za jeho splnění...

A tak pouštím do světa další tužby, které kdyby se mi jednou splnily, tak bych byla fakt šťastná... Až to půjde... Až na jejich splnění budu připravená... Abych si radost z nich užila naplno...

Líbilo by se mi, kdyby se u nás ve městě nebo okolí vyloupla nějaká půvabná kavárna či restaurace, která by stála o to, abych jim to tam jednou za čas nazdobila... Tematicky v době svátků... Samozřejmě lokálními květinami a věnci.

Líbilo by se mi zažít tvůrčí pobyt na nějakém zajímavém místě se silným geniem loci a ve stejně naladěné společnosti. Tak jako třeba v Klášteře Broumov bývá každý rok Symposium Ilustrace. Nebo na nějakém zámku, to by bylo fajn... Ale vlastně by to nemuselo být ani nic oficiálního. Pronajmout si chalupu někde v horách, pozvat kamarádky výtvarnice ze všech koutů republiky, sbalit papíry, barvy a štětce a společně tvořit... Každá by ty další naučila, co umí, vzájemně bychom se inspirovaly a třeba i vytvořily nějaký společný cyklus, projekt...