Vděk

středa 18. listopadu 2020

Zdá se mi, že se mi jednotlivé týdny nějak barevně skládají do souladných palet. Nevím, jestli je to náhoda nebo jestli mě podvědomě jeden silný vjem inspiruje k zachycování dalších, podobně vybarvených výjevů... Každopádně mě to baví... Zatímco minulý týden byl zlato-indigový, tento se jeví  lehce s nádechem "mint a pink a vanilka"...

...Zvládli jsme výstup na dvě pověstmi opředené beskydské hory. Tanečnici a Godulu. Taky mě parádně bolí nohy... Mám nesmírně dobrý pocit z toho, že funím do kopce míň a míň... Místo válení ve wellnessu, které bylo tyto dny v plánu, jsme si dali do těla... A to válení snad brzy... (Jako... Nebudu se tvářit jako hrdinka... Mrzí mě to, těšila jsem se. Ale tak se prostě budu těšit ještě o kousek dýl...)

...Přípravy na adventní motání věnců jsou v plném proudu. Korpusy mám připravené, chrostí nasušené, srdínka namalovaná... Než jsem stihla napsat nabídku i na blog, naplnila se nám kapacita věnců.... Nám, protože jedu tvořit na jih za Luckou, a děsně se na to obě těšíme...

...Děkuji za objednávky Adventního herbáře i nesmírně milé odezvy na něho. Jsem tak vděčná za tuhle komunitu stejně naladěných lidí!...

A ještě za něco mám potřebu moc poděkovat. Bude to už pět let, co jsem odešla ze školství. Několikrát mi poslední dobou někdo napsal: "Začala jsem vás sledovat v době, kdy jste se rozhodovala, zda opustit zaměstnání..." Myslím, že máte stejnou radost jako já, že to klaplo. Nechci napsat, že to "dobře dopadlo", protože to zavání koncem, a k tomu já rozhodně nesměřuju. Tak snad spíš "že to dobře probíhá". Že má smysl plnit si sny a poslouchat své srdce... Další silnou vlnu vděku pociťuju za to, že jsem tehdy věděla, jaký sen chci následovat. Že mi bylo vnuknuto, co je mou životní vášní a že přesně a naplno cítím, co je mojí podstatou. Řeším s blízkými lidmi, zrovna tento týden jsem u táboráku (jo, jo, oheň v listopadu...) jeden takový rozhovor vedla, jak je těžké tápat a nevědět. Každý máme nějaký ten svůj životní úkol, který nás trápí i tvaruje, a u někoho to může být zrovna hledání smyslu vlastního konání... Tak jsem prostě chtěla napsat, že si moc dobře uvědomuju, jaké štěstí mám, že v tomhle mám jasno. Že i když je cesta sebestrmější a třeba klikatá, kráčí se po ní euforicky, když člověk ví, proč se octl právě na ní... 








6 komentářů:

  1. Ano, máš velké štěstí, že jsi našla pro svoje JÁ tu správnou cestou. To, že není a nebude ta cesta jen a jen do hladka vymetená je jasné. Kdyby byla, neposouvala by ses dál. Moc Ti fandím.
    Příjemné dny, Petro !
    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky, Hani, že mě na té mé cestě doprovázíš. Měj se krásně. P.

      Smazat
  2. Jsem jedna z těch, co tě našly právě na tom přelomu... A moc jsem ti držela pěsti, Peti. Já díky koroně a učení nadálku po 30 letech ve školství a jednom vyhoření z pocitu marnosti ( byla to tehdy fakt náročná třída.. ) zjistila,že přímá práce s dětmi je pořád to ono, co mě naplňuje a tvoření mi stačí jako koníček a relax. Tak i dál držím palce, ať tě práce baví a máš spoustu nápadů a krásných zakázek.. Ivča

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Někdy si stačí prostě odpočinout...;-) Ať Tě učení stále baví! P.

      Smazat
  3. Milá Peti, úplně od věci - myslela jsem, než jsem začala číst, že v úvodu máš nafocený nový tác se srdíčky - a ony to srdíčka na věnce...takže až umotáte všechny věnce, klidně bych byla i pro takový tác:))) Pěkný den, a ať se daří vnímat radost a vděčně vnímat vděk:) Daniela

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Danko, nejlepší nápady vznikají náhodou...:-) Nejsi sama, kdo si myslel, že je to malovaný tác. Tak třeba až budu jednou přemýšlet nad tím, jaký motiv udělat, budu mít tento nápad v záloze...:-) Nejsem moc v malování na porcelán zběhlá, obávám se, že barvy nereagují tak, aby vytvořily takovýto motiv...;-) Děkuju moc! P.

      Smazat

Děkuji za komentář!