Ačkoliv se opravdu snažím aktivně zaměřovat pozornost k hezkým věcem a udržovat se v chodu, přiznávám, že jsem semletá. Tentokrát na mě to blbé ovzduší dolehlo fest... Hlavně nevraživost, co mezi lidmi panuje. Hledání viníků a ukazování prstem, kdo za co může... Šíření negace " ve jménu dobra"... Pořád si opakuju: "Nekomentuj to, nemusíš vyjadřovat názor za každou cenu, nepřilívej olej do ohně, soustřeď se na jiné věci, mysli na pěkné záležitosti, pracuj, tvoř..." Ale sakra, je to fakt těžký... Tak snad jen... Myslím, že bychom tím mohli projít mnohem jemněji, kdyby se v lidech posilovalo místo strachu sebevědomí a veselá mysl. Hodně teď pociťuju, jak nám chybí někdo takový, kdo by nás opravdu vedl, nejlépe tím správným směrem, že jo... 

Jak se udržujete nad hladinou vy? Příroda je stále numero uno. Momentálně nastalo to úžasné podzimní zlaté období. Zafunět si do kopce, načerpat vitamin D, pokochat se zezlátlými lesy... Pracovat, pracovat, pracovat... Nejlépe rukama, protože hlava je v útlumu. Natírat, opravovat... Třeba krásné staré židle... Hýbat se... Každý den musím aspoň na hodinu ven, rychle jít, pročistit myšlenky. V první karanténě jsem zbuchotvatěla, tak teď se snažím o opak... Děláme si filmové večery s oblíbenými snímky. Včera třeba s Mumií... V plánu je Hvězdný prach, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, apod. ... Jsem nadšená, kolik vyšlo nových knížek, které bych si ráda přečetla. Napsala jsem si Ježíškovi, ale aspoň jednu si dopřeju už teď. (Mám v merku: Jakuba Katalpa - Zuzanin dech, Anna Bolavá - Před povodní, Markéta Pilátová - Senzibil, Ben Aaronovitch - Stín nad Trevírem...)

Pracovně je to teď bída. Z mé strany. Myslela jsem, že seznam zakázek doťuknu už v půlce měsíce, odpočinu si, a do listopadu vstoupím namotivovaná k předvánočnímu období, byť letos prapodivnému... A právěže tak prapodivnému, o to víc by to chtělo můj "drajv", nápady, aktivitu... Ale drhne to... Nevzpouzím se. Proč by nemohl být pracovně skvělý leden, když byl srpen, že jo... V březnu jsem se klepala hrůzou, jak se udržím, když bylo všechno úplně jinak, než jsem zvyklá, a pak nastala nádherná pracovní smršť. V létě, kdy to tak obvykle vůbec nebývá... Jestli mě tento prazvláštní rok, který bourá zažité vzorce, naučil, tak věřit sobě a věřit chodu věcí... Takže naslouchám intuici, netlačím na pilu a vím, že bude zase tvořivo a hezky...