Desetiletá Oringle

středa 22. dubna 2020
Včera ráno na mě po přihlášení na Fler vyskočila zpráva, že slavíme s tímto prodejním webem desetileté výročí společného působení... "Panejo, už deset let na Fleru," řekla jsem si, a pustila informaci z hlavy. Měla jsem rozpracovaný obraz, a když mám rozpracovaný obraz, tak se mu věnuju naplno, a všechno jde stranou... Když jsem večer po mnoha hodinách udělala poslední tah štětcem, stihla jsem už jen rychlou procházku ostrou chůzí, večeři, kousek dalšího dílu rozkoukaného seriálu, a únavou jsem spokojeně usnula. Ráno jsem hotové dílo zarámovala, tedy starý dřevěný rám natřela, sklo pořádně vydrhla, celé to stloukla dohromady, nafotila, fotky upravila a poslala zadavatelce... A tím jsem opustila její příběh i rodinu a vrátila se zpátky do svého života. "Deset let na Fleru", vrátilo se mi na mysl. To znamená, že se před deseti lety narodilo moje umělecké alter ego - Oringle. Ne že bych před tím netvořila, ale bylo to až se vznikem Oringle, kdy jsem si naplno přiznala, že "něco tvořit" je moje životní vášeň, že je to cesta, kterou chci směřovat a na které budu šťastná... Pamatuju si, jak jsem pochodovala u mámy po zahradě, a přemýšlela nad tím, jak by se ta moje nová "značka" mohla jmenovat... Oringlí jsem se pojmenovala, protože jsem začínala s naušnicemi, a ač jsem se záhy vrátila k papíru, Oringličku jsem si nechala. Mám to pojmenování ráda...

Za těch deset let se toho stalo strašně moc... Udělala jsem bakalářské státnice... Pak magisterské. Na žurnalistiku v Brně jsem se vykašlala, protože třetí státnice už bych bez duševní újmy nezvládla... Přestěhovala jsem se do F-M, S Tomem jsem si pořídili a zařídili náš modrobílý domov, a rok na to do něj nastěhovali i milovanou Matyldu. Uspořádali nádhernou svatbu... Pár let jsem učila... A pak udělala nejodvážnější rozhodnutí svého života, a začala jsem tvořit naplno, oficiálně, a vlastně neustále. Vy, co sledujete moji cestu už pár let, víte... Mimochodem, i založení blogu bylo důležitým milníkem mého života, a i tento můj virtuální domov bude letos, v prosinci, slavit desáté narozeniny... Musela jsem se srovnat  a stále se srovnávám s mnohými nelehkými zkouškami, i to patří k životu... A jestli jsem ve svém životě na něco opravdu hrdá, tak to nejsou žádná oficiální lejstra a tituly a vnější "uznání"... Jsem pyšná, že jsem za těch deset let našla samu sebe. Že jsem se stala aktivní tvůrkyní svého života, která se nebojí dělat věci, které ji naplňují, říkat věci, kterým opravdu věří, i když se ostatním zdají třeba divné, a že kráčí cestou, o které jsem kdysi jen snila. Je to krásný pocit...

Nemám připravenou žádnou oslavu ani speciální akci ani fotografie... Tohle výročí na mě vyskočilo tak trochu nečekaně. Když se nad tím ale zamyslím, jakou krásnější oslavu bych si mohla dopřát, než tu, že se můj sen stal každodenní realitou. Před deseti lety jsem si neuměla představit, že bych mohla žít tak svobodně a nesešněrovaně jako dnes. Respektive představit jsem si to uměla, ale ještě jsem se bála přestat plnit očekávání vnějšího světa... Možná vás zaujme něco z toho, co mám aktuálně hotovo. Asi není náhoda, že je vše v ladění úplně Oringlím... A já si tak budu moc na oslavu "kulatin" pořídit třeba ty nové fixy, po kterých už nějakou dobu pokukuju...



Koláž. Akvarel, akryl, linoryt. Celková velikost v rámu 22 x 31 cm. Rám původní, natřený, i sklo původní. Cena 1500 Kč (+ poštovné).


Malované dřevěné srdce, dekorace k zavěšení. Výška 28 cm, šířka 14 cm. Malba akrylem, zalakováno vodou ředitelným lakem. 400 Kč (+ poštovné)


Malovaný dřevěný domeček. 26 cm výška, 14 cm šířka jedné strany, čtvercový půdorys. Akrylové barvy, lakováno lodním lakem (snese i venkovní lokaci.) 700 Kč (+ poštovné) (V případě zájmu ráda pošlu foto ze všech stran.)



Kamínky jsou zatím jen pro radost. Ale už se moc těším, až někde narazím na pořádné valouny, a zkusím udělat malované dekorace do zahrady...



P.S.: Volná jsou i obě plátna z úvodních fotografií... "Mezi Moranou a Vesnou" a  digitální tisk březnové ilustrace z Malých zázraků...

6 komentářů:

  1. Dobře si vzpomínám,Peti, jak jsem prvně narazila na tvůj blog. Právě jsi tam řešila, jestli se vykašlat na učení nebo zůstat v tom svým jistým, co tě ale nenaplňovalo... Zaujalo mě to, protože jsem byla tenkrát ve škole taky ve stavu vyhoření a přemýšlela jsem, co dál. Mně tenkrát došlo, že bez dětí být neumím ( a znovu jsem si to ověřila teď, při dálkové výuce)a že kreativně tvořit přesně podle zadání by mě nebavilo. Musí to prostě vytrysknout samo... O to víc ti přeju, že ty ses v tom našla a naplnila. A věřím, že ten symbolicky bílý čáp v letošním roce nese to, co ještě schází... Ivča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samotnou mě překvapilo, jak skvělé může zakázkové tvoření (někdy) být a kam až mě může spolupráce se zajímavými lidmi a projekty nasměrovat. Jsem ráda, že jsem se na tu cestu vydala, cítím, že to je to "ono":-). A děkuju moc za milé přání, je bezva mít podporu, když já sama už občas rezignuju... Ať se ti moc daří! P.

      Vymazat
  2. Deset let, to už je důvod k oslavě... a tak přeji hodně tvůrčích nápadů a nabídek k práci, kterou máš tak ráda. A v osobním životě ať všechno vychází a jsi šťastná. Zdravím do modrobílého domova, Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kači, děkuju moc za milé a výstižné přání a snad se jím bude můj osud řídit...:-). P.

      Vymazat
  3. Moc pěkný blog, ráda k Vám chodím. Přeji vše dobré. Liba��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je bezva, děkuji, že to tu se mnou sdílíte...:-* P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!