Lednový koktejl

úterý 21. ledna 2020
  












... Vzácné sněhové chvilky. Opravdu jen půldenní záležitost, než se z bílé nadílky stala břečka... Stihla jsem si užít naplno. Vracím se k tomu, co mi dělá dobře, a zase co nejvíc chodím... (A u toho fotím...)

... Snažím se rozpohybovat ruku a hlavu, a pomalu sázím na papír nápady na výstavu... Abych měla na výběr. Zatím mě to táhne do dávné minulosti, k prastarým oslavám a rituálům. Schválně, poznáte podle detailů, atmosféry o jaké roční období nebo o jaký svátek se jedná? Bylo mi napovězeno, že bych pak měla k obrazům přidat osvětové cedulky, že jsou motivy na nich zajímavé, rozšiřují obzory. Třeba jo, zní to jako dobrý nápad. Ovšem zatím sama nevím, jestli zrovna tento motiv vyberu, nějak se nemůžu rozhodnou, jestli je to "to ono"... Rám je opět ze staré okenice...

... Kdo je nejkrásnější se zrcadla neptám. Ale odpovědi na to, jak k sobě zase najít cestu, jsem už asi odhalila. Udělala jsem takové malé motivační ilustrace, a už jsou obě fuč, takže zřejmě nejsem jediná, kdo řeší, jak ze sebe sundat nánosy životních lekcí... 
"Děkuji Ti, moje tělo, žes to všechno vydrželo."
Ruce... Nemusím nést všechnu tíhu světa. Můžu být i slabá a přijímat pomoc.
Břicho... Nepotřebuju záchranný kruh. Nedusím a neschraňuji v sobě negativní emoce. Pouštím je z těla pryč.
Bedra... Už to dál na svých bedrech neponesu...
Zadek... Stabilní základy mám i bez velkého těžiště...
Nohy... Stojím pevně na svých nohách, ale nemusím ustát všechno...
Hlavně jemně, s lehkostí a láskyplně... Takhle já na sebe musím.
A očividně mám teď období nahatých obrázků (naštěstí nakreslených).
Apropo zrcadlo. Moc hezký pracovní start letošního roku. Nechala sem si ho na leden, abych ho mohla pomalovat v klidu a pěkně ho vymazlit. Což se, myslím, povedlo. A jestli se chcete zeptat, odkud mám tu krásnou artovou halenku, tak věřte, že je to můj trikohadr, do kterého si při malování otírám štětec...

10 komentářů:

  1. :-)
    Já se tak zakoukala, jak hezky ladíš s pohovkou, že zrcadla jsem si všimla až po přečtení a Matyldu jsem zpozorovala až teď...To zrcadlo je nádherné, to se mi moc líbí a věřím, že to má i ten efekt, že se při pohledu do něj usměješ, i když bys byla po ránu "zmuchlaná" jak baset.
    (jak se po ránu říká: Neznám Tě ale umyju Tě:-)
    Adam s Evou? Jablko ze stromu poznání...Mě to modrobílé provedení prostě připomíná zimu námrazu ale matou mě tam ta drobná kvítka a ty kapradiny či co to je.
    Na Adamovi ses vyřádila, Eva má dvě srdce a ještě jsou jako pomalovani Henou:-)
    Obrovská gratulace k výstavě. Život má plné kapsy překvapení, viď? Moc Ti to přeju!
    Magda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Magdi, to jablko je asi matoucí, na obrázku je symbolem podlehnutí pokušení mezi mužem a ženou. Ta modrá má být temná noční...;-) A květin sis všimla správně.
      Je to pro mě opravdu velké uznání, že se můžu prezentovat na tak úžasném místě... Tak teď aby to prezentování stálo za to...;-)
      Děkuju, Magdi!
      P.

      Vymazat
  2. Snad to nevyzní dvojsmyslně, ale já pořád koukám jen na Tebe.
    Jak některé ženy chtějí make-up na ošálení věku, některé naopak s ním vypadají starší a paradoxně "bez" vypadají jako holčičky, tedy mladé slečny. A Ty mi tady přijdeš taky tak, jako holčina, taková omlazená úplně:-)
    DOUFÁM, že proběhne i něco v regionálním tisku a pak výš a výš:-)
    Moc přeju, ať se lidem na výstavě líbí, užívají si ty detaily, tu parádu, co umíš.
    Za sebe mohu potvrdit, že u nás jsou nejhorší rána a Tvá andělka nad stolem vyvolává aspoň skrytý úsměv!!!
    Magda
    Moc Ti to sluší, proto jsem nějaké zrcadlo úplně vypustila:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Magdi, čte se to moc hezky, což o to...;-) Ale znáš to, fotky jsou lhářky prolhané...;-) Každopádně s makeupem se moc nekamarádím, jen když je opravdu nutné maskovat ty nejhorší krátery na obličeji, jinak jsem pro přirozenost. Mně ty dokonalé namalované obličeje připadají jako masky...
      Děkuju moc, budu určitě dokumentovat i průběžné výsledky...;-)
      P.

      Vymazat
  3. Sluší ti to! MAT.

    OdpovědětVymazat
  4. Mám velkou mou kamarádku, řekla bych největší na světě, která je také výtvarnice (zaměřená na textilní výtvarnictví, ale pár obrazů už do světa také vypustila). Už řadu let, co vás potichu sleduji, mám pocit, že vy dvě jste prostě na jedné lodi - obě křehké a přesto silné, nesmírně talentované, nadané, plné fantazie potřebné pro tvoření, odvážné, kreativní, máte cit pro harmonii ... a právě od ní znám, jak parádní je takový trikohadr, protože zrovna takový má i ona - Katka. Kdyby vás jen trochu zajímalo, co tvoří, jaká je ... tak tady ... http://www.ceska-moda.cz/cz/ a tady ... https://www.facebook.com/kraskahk/ Nebojte, není to žádná reklama, to jen moje intuice mi pořád říká, ať vás spojím dohromady ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Renčo, čtu si Váš vzkaz už po několikáté, a nesmírně mě dojímá, že si o mě opravdu někdo myslí něco tak moc krásného...♥ Ráda se podívám, co Vaše kamarádka tvoří, děkuji za tip. A opravdu moc děkuji za to, co jste napsala... P.

      Vymazat
    2. Péťo, vůbec neděkujte, vždyť tohle je energie, kterou ze sebe vyzařujete. To my můžeme děkovat, že se na vás můžeme takhle "nasytit" ... myšleno v dobrém. Už jen to, že můžeme sledovat váš osobní progres, vaše okulibé a srdcimilé obrázky ... ♥ Já se tuhle energii snažím dávat do dortů (však jsme spolu prohodily pár slov na fb), prostě každý, pokud ví jak a nebo pokud chce, tak to ze sebe pustí ven jak k dobru svému, tak k dobru ostatních. To je ta nejlepší kombinace. A kdybyste někdy měla cestu do východních Čech, moc ráda vás poznám :-) Renča

      Vymazat
    3. Renčo, já myslím, že je to i o "příjemci"...;-) Takže poděkování je rozhodně na místě. Třeba bude příležitost se setkat a ochutnat nějaký ten Váš dortík...:-) P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!