Tak se mi včera nechtělo z vyhřátého pelíšku. A tak jsem byla ráda, že jsem se nakonec přemohla. Poslední dny, vlastně týdny, jsem seděla přišpendlená u počítače, a tvořila, a tvořila... Potřebovala jsem akutně okysličit mozek a oživit atrofované svalstvo... Taky jsem si říkala, že jestli ten Martin skutečně přijede, možná je to poslední příležitost zachytit nádherný zlatý podzim, který venku panuje... Mise splněna. Mrholení a rychlé tempo mi udělaly neskutečně dobře. A pak se mi skvěle lezlo s knížkou zpátky pod peřinu...
...Když jsem se vracela domů, připadalo mi, že ve světle pouličních lamp zezlátla i naše ulice. Pokaždé mi to připadá stejně neuvěřitelné. Stejné místo, stejný člověk. Ovšem jiné světlo, jiné rozpoložení, a rázem i absolutně jiný pohled než obvykle...
...Kytici jsem uvázala už v pátek, když jsem se vracela od kamarádky, které jsem malovala na zeď strom. (O tomto heroickém počinu zase někdy příště. Mám strach z výšek, a tento strom byl hooodně vysoký...) Živé pangejtové květiny takhle v listopadu... A tak máme zlato i ve váze...
... Udělala jsem si radost a koupila jsem si pětiletý deník Tam a zpět. Začali ho vyrábět v tmavě modré verzi (se zlatavým nápisem). Původně jsem myslela, že ho schovám pro některého ze svých Ježíšků, ale pak jsem si řekla, proč si někdy neudělat radost jen tak, bezdůvodně...
... A dnes bude zlaté posvícení, bude zlatá neděle... Užijte si svatomartinská setkání!...
... Vy jste zlaté! Díky za zájem o Andělář!...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář!