Dušičky 2019

pondělí 4. listopadu 2019

Každý rok větší věnec. Letos jsem měla konečně pocit, že na hrobě aspoň trochu vynikne... Babi, tys nám teda dala... Každopádně, díky ti za lekci. Že teď na sebe můžu být pyšná... Že jsem dokázala prolomit hradby mlčení... Že jsem se nebála postavit za vlastní věc, statečně, ale se srdcem na dlani... Že jsem si v hlavě a v srdci srovnala, že nenávist a vztek není nic pro mě. Muselo tě to strašně sžírat, tyhle negativní jedy. Ale neboj, já to dál nepošlu. Ať už celé to tvoje zoufalé gesto, asi volání o pomoc, bude mít jakékoliv následky, já tu nenávist prostě dál nepustím...


Ilustrace inspirovaná každoročním dušičkovým motáním věnců. "Žít tak, aby nám nebylo líto odcházet, to je zázrak." Opustit svět smířený, s pocitem, že jsme čas nám darovaný užili naplno a smysluplně...


Smuteční vazba na poslední rozloučení s jednou skvělou hudebnicí... Stejně, takhle mladí lidé by neměli předčasně odcházet... To si jeden uvědomí, že ač byly jeho uplynulé zkoušky sebetěžší, tak dokud se dýchá...



A že jsem z toho uplynulého dušičkového víkendu taková nostalgicky naladěná, nabízím vám úplně první, a zároveň i poslední slevu na kalendář Malé zázraky 2020. V nabídce mám posledních šest kousků tohoto kalendáře. Původní cena je 670 Kč, aktuálně dušičkově ho nabízím za 570 Kč. (60 Kč poštovné). Nabídka platí do dnešního večera (4. 11. 2019, 20:00) Pište na oringle@email.cz

2 komentáře:

  1. Jako bys psala o mé mámě.
    A my celé roky mlčíme nebo musíme mlčet, jen aby "byl klid".
    A už se podvědomě bráním, abych nevybuchla nad větami:"Ale je to tvoje máma" "Mámu máš jenom jednu" TAK PROČ SE JAKO MÁMA NECHOVÁ?
    Pomlouvá lidi, hned jak zavřou dveře, kritizuje ponižuje...nedávno jsem měla menší zhrouceníčko kvůli synovi, brečel že chce být jiný, proč zrovna on atd...a myslíš že ta "máma" povzbudí? Její reakce:"Vona už zase řve?"
    u chlapů taky tak, táta je ten kdo pohladí povzbudí poradí vychová, ne kdo si před lety stáhl gatě a na dítě se nepřijede podívat, jak je rok dlouhý...
    Nojo, krev není voda, ale když ti lidi dokáží dělt roky druhým ze života peklo???

    K dušičkám, zrovna 17.10 jsme míto školního srazu měli "první školní pohřeb". Davidovi bylo 41, měl dva roky po svatbě...neskutečný šok, žádná nehoda, nemoc....PITOMEJ SLEPÁK někde v egyptě, umělý spánek místo romantiky...
    A jak se říká , že v tu chvíli si člověk uvědomí priority...no jak které...já mám pořád pocit, že ten nahoře to zase podělal, pořád si bere ty nepravé.
    Omlouvám se za to psaní, ale muselo to ven.
    Magda (Petí zdravím Tě,papa)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Magdi, tak zaprvé, moc ráda Tě "vidím", ahój♥. A za další, asi by sis mohla povykládat s mojí mámou, rozuměly byste si... Napíšeme si kdyžtak email, letošek je na dlooouhé povídání... A s těmi odchody mladých lidí, je mi to moc líto, takové ztráty, je pravda, že zrovna v tom se ten smysl hledá opravdu těžko... P.

      Smazat

Děkuji za komentář!