V Holešově na zahradě, u domu, který nechal postavit můj praděda Alois
Ševela, Evin tatínek, roste stará višeň. Babička pod ní moc ráda sedávala. Byla
s tím stromem jaksi provázaná. Postupně, jak babička chřadla, chřadl i
strom. Tu se musela odřezat větev, tam další, ze stromu zbývalo jen málo. Přesto
stále dával své plody, velké, temně rudé, hořkosladké višně. I babička nám
scházela před očima, ztrácela se, a někdy bylo její pohlazení sladké, a někdy
hořké.
V létě,
když byl strom obsypaný višněmi, museli jsme posezení pod ním umístěné
přesunout jinam, protože nás svými plody doslova ostřeloval. Plesk, červená
louže, plesk, další… Babi pod višní přesto sedávala. Jednou, na to nikdy nezapomenu,
jí višeň spadla přímo na hlavu. Plesk. Babička ji vylovila z vlasů,
podívala se na ni, zasmála se a strčila ji do pusy. Hořkosladkou rudou višeň,
chutnající jako život sám. Babičko, ani na Tebe nikdy nezapomenu, a z celého
srdce Ti děkuji za to dobré, i za to těžké, které jsem s Tebou mohla prožít.
Mám Tě moc ráda.
Úprimnú sústrasť prajem, Peti!
OdpovědětSmazatDíky, Ali... P.
SmazatUpřímnou soustrast, Peti. Dokud má kdo vzpomínat,jsou blízcí mezi námi. A tvoje vzpomínka na závěr je živá.... Ivča
OdpovědětSmazat♥ P.
SmazatUpřimnou soustrast.Krásně jsi to o babičce napsala.
OdpovědětSmazatdb
Moje terapie... Díky, Dášo. P.
SmazatAno, to byla máma......krásná, hořkosladká višeň...…..a mně říkala "VIŠNIČKO", když jsem byla malá.....krásně jsi to napsala! Máma
OdpovědětSmazatVidíš, to jsem ani netušila, že Ti tak říkala... Drž se!♥ P.
Smazat