Nejlepší, co můžu udělat pro všechny kolem sebe, je být šťastná. Pozitivní pohled na svět se dá naučit a vypěstovat, a je to ten nejlepší lék na všechno. Co máme v mysli, to prožíváme. A co prožíváme, to nás utváří. Šťastný člověk nemá potřebu soudit, pomlouvat, dokáže přijmout jiný názor, a hlavně v druhých i sobě hledá a vidí ty nejlepší stránky.
Pocit štěstí musíme hledat uvnitř sebe, pracovat na něm, hýčkat si ho. Ani majetek, ani partner, ani děti, ani práce, nic nám ho nevykouzlí, nepůjdeme-li mu naproti, a nebudeme-li si vážit toho, co nám život dal, ale i nedal, nebo dokonce vzal...
Soudy, pomluvy, hodnocení druhých "z patra", negativita, to vše se viditelně odráží na těle, na zdravotní stránce člověka. Člověk si tím vším zanese organismus jako jedem. Bolest a utrpení vyvolává další negativitu a spirála se roztáčí.
Sebeobětování je blbost, protože je založeno na nerovnováze. Ve zdravých vztazích, co vydáte, to se vám vrátí. Pokud to tak není, nemusí to být nutně ale chyba druhého. Často máme pocit, že pro druhého děláme maximum, a on o to vlastně ani nestojí. Každý si rád uleví od starostí, a hodí své problémy na druhého, to je lidská přirozenost. Ovšem i nejlepší "full servis" se časem stane samozřejmostí. Přitom stačí komunikovat. Sebelepší péče okořeněná pocitem křivdy a vlastní nespokojenosti vede k velkým průšvihům. Kdo vás má rád, trápit vás nenechá, když řeknete, že už nemůžete a nechcete. A hlavně, člověk sám si musí uvědomit, že jeho hodnota nespočívá v tom, že pro druhé vypustí duši. Dost důležité je uvědomit si i to, že pokud vedle sebe nemáte partnera, ale manipulátora a absolutního sobce, nepomůže ani komunikace. Výčitky, vyhrožování, vyvolávání pocitů viny, to opravdu nejsou správné reakce na to, když řeknete, že se necítíte dobře.
Sebelítost nebrat. Babrat se v bahýnku vlastního "utrpení" k ničemu nevede. Vtáhne vás jako bažina. Pobrečet si, zařvat, pustit bolest ven, a pak narovnat záda a říct si: "To zvládnu." K čemu nám bude, zůstaneme-li ležet? Že nás někdo zvedne, to bychom mohli čekat věčně.
Užívat si života, dokud to jde. A ony ty dny, kdy to jednou nepůjde, můžou přijít dřív, než bychom to čekali. Dny, kdy už nám nebude nic chutnat, kdy nebudeme mít důvod vstát z postele, a možná ani vstát nedokážeme... "Užívat si života" nespočívá v nestřídmosti a neskromnosti. Je to o tom mít radost ze všeho, co děláme. Schválně, vychutnejte si kávu, jako by to měla být ta poslední, kterou si budeme moci dát...
Přihodí-li se mi něco nepěkného, není to trest za to krásné, co jsem prožila. To je prostě život, a tak to v něm chodí. Nahoru, dolů. Je jen na mně, jak moc silně prožiju radost, a jak moc se nechám semlít tím špatným. Je to zvláštní, ale když přestanete kopat kolem sebe, ale svou bolest tiše vnímáte a zkoumáte, co nám říká, najednou se nezdá tak nesnesitelná...
S veškerou úctou a láskou ke svým prarodičům, jsem jim vděčná, že mi nastavují zrcadlo, jak nechci žít a (s)končit...♥
Peti,krásná úvaha k zamyšlení,krásné fotečky-ale ten kravský čumáček je nejkrásnější!!Přeju krásný den!Z.
OdpovědětVymazatDíky, Zdeni. P.
VymazatPetro, teď se mi krásně propojily dva příspěvky tvůj a Aničky :-)
OdpovědětVymazatJe důležité si tohle všechno uvědomovat, protože hlavně my ženy na to často zapomínáme a pak jsme zklamané, nešťastné,...
Ano, mně se taky krásně propojily, až na to koukám s otevřenou pusou, jak jsme se neskutečně sešly, respektive s autorkou rozhovoru Jankou. Asi byl včera vhodný den, aby šly přesně tyto myšlenky ven...:-) (P.S.: Zrovna v tomto případě se jedná o příklad nedoceněného sebeobětování muže, ale je pravda, že ke "kvočnovství" míváme sklon častěji my ženy...;-)) Díky za zastavení. P.
VymazatTak tento příspěvek je velmi motivační. Skvěle napsané a velká pravda to je, díky za to. A ten orosený čumák to všechno dokonale uzavírá:-).
OdpovědětVymazatHezké dny
Jindra
Takové roztomilé optimistické "muck" jako tečka:). Díky, Jindro! P.
Vymazat<3
OdpovědětVymazat♥ P.
Vymazat