Letos jsem si s ní vyhrála. Věnec už jsem vám představovala, je z jesenického chrostí. Náletový stromeček jsem v létě zasadila do květináče, když jsme na chatě čistili zahradu, a on to kupodivu přežil. Hodila jsem na něho pár puntikovaných ořechů, jejich zbytek už visí i na velkém stromku v obýváku. A pak jsem si letos konečně splnila, po čem jsem už dlouho toužila. Zábradlí jsem obmotala břečťanem a světýlky. Co vám budu povídat, když zrovna sněží, je ten pohled ještě hezčí...
A úplně nejhezčí je, když se do krmítka slétnou tyhle štěbetalky a posedají si právě i na věnec. Jsou pěkně mlsné, protože místo zrníček úplně nejraději ozobávají perníčky. A my se na tu krásu s Matyldou zpoza okna nemůžeme vynadívat...♥
Ač to tak ještě na začátku minulého týdne nevypadalo, nakonec jsem ze sebe vymáčkla, co se dalo, a splnila, co jsem měla v plánu. I poslední letošní prodejní akci jsem zvládla... A ačkoliv mě ještě čeká jedna zakázka, už jsem se naladila do svátečního modu, který mi velmi vyhovuje. Navíc, ona poslední letošní zakázka jsou pohádkové omalovánky. Uznejte, co jiného jsem si v předvánočním týdnu mohla přát...♥ Nemyslím si, že bych vydržela až do začátku ledna netvořit. Spíš jde o to, že si budu patlat, co mi zrovna přijde na mysl. A nebo možná taky ne. Třeba mi Ježíšek přinese tolik úžasných knížek (ano, ano, prosím!), že se prostě jen zahrabu do peřin a budu číst, až se ze mě bude kouřit. Kdybyste věděli, jak dobrý pocit mám z toho, že si takový odpočinek můžu dovolit...
Nevím, jestli je to těmi Vánoci, ale emoce mnou cloumají po celé jejich škále. Asi už jsem potřebovala klidný čas o samotě, abych si v hlavě všechno protočila, některé věci probrala sama se sebou, posmutnila si i radovala se. Přesně o tom by měl advent být, o rozjímání, no ne? Pozitivní je, že chvíle vděku a štěstí převažují. A že by bez smutku byly poloviční, to je známá věc... Věřím, že i vy máte čas na ty opravdu důležité věci a chvilky...♥
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář!