Netěš se? Prdlajz!

úterý 11. září 2018
Určitě jste to taky slyšeli stokrát. "Netěš se, budeš zklamaná." A nebo... "Neříkej to, zakřikneš to." No, tak být vámi, bych oboje honem rychle zapomněla, protože některé rady našich "předků" podle mě prostě moudré nejsou. Když se na obě tak často vyslovované věty podíváte pozorně, obě v člověku určitým způsobem vyvolávají strach. Strach ze zklamání, z neúspěchu, vlastně i strach z čehokoliv nového... Kdybych se netěšila, připravila bych se pokaždé o půlku zážitku. I kdyby ta chvíle samotná nakonec proběhla jinak, než jsem si původně představovala. Jde totiž o to těšit se, ale nelpít na své původní představě. Já jsem se neskutečně těšila na září, na slunečné, ale mírné dny, okrové světlo. Věděla jsem, že prožitek každého dne bude ještě zesílený představou nadcházející dovolené. A je to tak. Předdovolenkové dny jsou prostě skvělé. Už jenom kvůli nim by se mělo jezdit na dovolenou aspoň dvakrát do roka, no že jo... Tak třeba teď uplynulý víkend. Nádherně bylo! Jediné, co mě mrzí, že jsem zapomněla foťák. Záběry na pozlacenou krajinu stály za to. Všechno mi připadalo takové sváteční. Pečení koláče, sbírání větviček na věnec, povídání s mamkou... Jako o Vánocích. A to je přesně ono. Vždyť i ono kouzlo Vánoc je právě v těšení se... A proto ho spousta dospělých už dávno nezná. Taky si myslím, že je nesmysl spojovat každý krásný prožitek s nějakým negativním, který následuje. To, že jste šťastní neznamená, že za vaše štěstí přijde trest. Tak to není. Život pochopitelně není jen radost, často funguje v křivce nahoru a dolů, to ale neznamená, že špatné dny jsou potrestáním za ty dobré. Od té doby, co jsem si dovolila být šťastná, jsem. Dovolte si to taky. Nebojte se hluboce prožívat radost. S endorfiny načerpanými ze šťastných okamžiků pak snáze přestojíte dny zkoušek. Ne trestu, ne pohrom, ale zkoušek. Dost ale mudrování. Asi to neumím napsat tak, aby moje myšlenky nevyzněly jako prázné fráze. A taky mi připadá, že na to, co píšu, si člověk musí přijít sám. Protože nachází-li se zrovna ve fázi zatemnělé mysli, nějaké moje žvatlání o štěstí ho akorát tak rozčílí, a naopak ten, kdo jede na stejné vlně, tohle všechno už dávno cítí... Takže jdu raději pokračovat v těšení. Hotelové snídaně, šumění moře a dlouhé čtení knížek se blíží! A před tím ještě ostružiny, šípky, procházky za město, slunečná odpoledne, večery při svíčkách, radost z nových dílů oblíbených seriálů, i ze sledovacích maratonů u seriálu M*A*S*H, který odjakživa miluju, a který se mi k těmto dnům náramně hodí... A protože nemám fotky z víkendu, pro ilustraci přikládám poslední podzimní obraz pro milovnici štěbetálků a listnatých stromů, která si pro radost nechala umotat i věnec z darů podzimu. 





8 komentářů:

  1. Ach Peťulko, jako vždy nádhera! = ) Tvorba krásná, slova hřejivá. Na chvíli jsem se zasnila a uslyšela to šumění moře taky :) Nechť stojí dovolená za to :)

    OdpovědětVymazat
  2. Už som myslím písala na instagrame, ale musím znova. Ten veniec je krásny. :)
    Aj vtáčí obrázok samozrejme.
    A pekne si to napísala. Tešiť sa treba. Zo - života, z krásnych okamihov, aj na - veci, ktoré nás čakajú. Viac tešenia - viac radosti. A naopak, v tých ťažších chvíľach si môžeme spomenúť, že podľa skúsenosti hádam znovu "vyjde slnko" a budeme mať dôvod na radosť.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Letitio, to byl ještě jiný věnec:-). Každopádně děkuji za pochvalu toho i toho, potěšily mě obě. Přeju spoustu radosti a těšení...;-) P.

      Vymazat
  3. Tedy ty Vaše věnce mě zas a znovu dostávají. Úplně obyčejné a přece mají každý svou atmosféru a kouzlo. Díky. Květa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Květko, díky moc. Snad že se v nich odrází místo, kde jsem na ně sbírala materiál...:-) Přeju krásný podzim! P.

      Vymazat
  4. Přesně tak.
    A na tom přístupu záleží - jestli čekám zhoupnutí do katastrofy, anebo si řeknu: teď mi je dobře, mám dobrý období a to je fajn a není důvod, aby to nemohlo pokračovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všechno je to nakonec o přístupu a vnitřním nastavení, jen se to těžko předává těm, kteří si na to ještě sami nepřišli...;-) Díky! P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!