Lednová kytice

pátek 12. ledna 2018
Zní to jako oxymoron. Ve svém připravovaném květinovém kalendáři lednu dokonce děkuji, že nekvete, protože tak učí touze, pokoře a čekání. Jenže letošní zima je dost nezimovatá, co si budeme povídat. Vloni jsem v pustém lese zavátém sněhem skoro brečela. Letos jsem obešla své obvyklé trasy na sídlišti a posbírala tohle všechno. Plot porostlý břečťanem nedaleko našeho domu vyhlašuju svým osobním hrdinou. Je pro mě nesmírně užitečný během celého roku. Věděli jste, že když břečťanové bobule dozrají, jsou temně modré jako borůvky? Vlastně jenom ze samotného břečťanu by se dala uvít překrásná kytice, díky rozmanitosti listů, šlahounů, i různým fázím zralosti plodů, které se na rostlině potkávají. Bílé bobulky pámelníku vypadají na holých větvích v keřích nádherně, do kytice se v tuhle roční dobu už bohužel nehodí. Přešlé mrazem jsou příliš křehké a hned opadávají. Kdyby venku nebylo tak ošklivo, nastříhala bych ještě více jehličnanů, ale takhle protivné počasí fakt na procházení není. Navíc bydlím nedaleko volební místnosti, a lidé mířící k volbám byli z ženské se zablácenými botami, nůžkami a plnou taškou chrostí poněkud zmateni. Jdu se tedy převtělit z divoženky v občanku, pěkně se obléci, učesati, namalovati a odvoliti. Dnes jsem ze záznamu pozorně zhlédla prezidentskou debatu, a mám z ní velmi dobrý dojem. Věřím, že naše budoucí hlava státu bude kultivovaná a silná osobnost. Trochu mě mrzí, že tentokrát se do užší volby nedostala žádná žena, ale paní mého favorita, Jiřího Drahoše, je mi převelice sympatická, a myslím, že by pevně a důstojně "vládla" po jeho boku.

Jinak vyhlašuji konec nepracování. Neaktivitu uplynulých dnů nechci nazývat ani lenošením, protože za sebou vidím kus práce, ani letargií, protože mi zvolnění tempa a norování doma dost vyhovovalo, ale už je zase načase vrátit se i k pracovním aktivitám a zakázkám, kterých se mi k mé velké radosti i v tomto měsíci pár sešlo. A kdyby se objevily ještě další, vůbec bych se nezlobila. Tak tedy, jsem zpět, a jsem tu pro vás...



2 komentáře:

  1. Moc pěkné,já taky pořád chodím s nějakým chrostím,člověk se musí dívat kolem sebe.Petrová Irena.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ireno, kdybyste věděla, jaký živý sen jsem měla. Jaro, kytky, slunce, prostě krása...:-) I zima má co nabídnout, ale stejně, už se těším na náruče kytek:-). P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!