Ticho a klid

pátek 30. prosince 2016
Velký úspěch s sebou nese i jednu velkou nevýhodu. To není stěžování, ale pouhé konstatování. Je opojný a návykový. Předvánoční vyvrcholení neskutečného pracovního roku mě po až infarktových záchvatech štěstí uvrhlo do jakési duševní nepohody. Už to znám. Už se znám. Počítala jsem s tím. A pocítila obrovskou touhu se stáhnout do sebe a řešit jen úplně obyčejné obyčejnosti. Ruch vánočních svátků mi pomohl překonat absťákové stavy, a přivedl mě do příjemného uvolnění posledních dnů. K opravdovému odpočinku. Tělo to potuplovalo nachlazením, abych ani fyzicky neměla sílu divočit, taky už mě zná... (Neznám skoro nikoho, kdo by nebyl tyhle Vánoce nemocnej...?) Cítím se jako ta překrásná skleněná forma na bábovku, kterou mi přinesl Ježíšek. Čirá, čistá, připravená k naplnění. Vnímám, jak ve mě zapouští kořínky nové nápady, jak stále silněji doutná touha pustit je do světa, na papír, na plátno... 

Zatím se ale držím, nevydávám, jen čerpám. Konečně jsem se uklidnila dostatečně na to, abych něco přečetla. Ježíšek vyslyšel mé přání, a přinesl mi knihu Dešťová hůl od Jiřího Hájíčka. Hltám ji, a nejde přestat. Úžasný příběh. Občas je čtení až děsivě niterné. Stále dokola poslouchám CDčko od Ostravice. Tom už z toho šílí. Já to tak ale prostě dělávám. Když se mi nějaká hudba zalíbí, poslouchám ji pořád a pořád, aby se mi doslova zažrala do uší. Po desce Anety Langerové Na radosti, po Velesu od Tomáše Kočka a orchestru, je to právě "Němajtě za zle, že zme pryšli k vam." Naša Ostravica, z Frydku, co nám hrála na svajbě, prostě umí. I vizuálně je CDčko skvost. Fotografie od Lukáše Horkého, taky Frýdečáka, jsou... jedinečné. Hudba vás provede od svatého Martina až po nový rok. Potrava pro duši folkloromilce jako stvořená. A můj nádherný diář Koloběh 2017 se pomalu plní. Konečně jsem si našla čas stránku po stránce si projít všechny ty milé průpovídky, které plní všechny jeho listy. Těším se na každý milý rituálek, který nás od jara do zimy čeká. A taky jsem se rozhodla, že rok 2017 bude rokem splněných snů. Aspoň těch, které mohu uskutečnit svou vůli a přičiněním. A že jich není málo. 



6 komentářů:

  1. Moc se mi líbí, jak znáte sama sebe, jak respektujete své potřeby lidské i umělecké. Myslím si, že hodně dnešních zaneprázdněných lidí ničí představa o vlastní nenahraditelnosti a nemožnosti vypnout a odpočívat... Jste živým příkladem i pro mne, že pokud člověk chce a nabere odvahu, k životní rovnováze se dá přiblížit:)
    Obdivuji Váš zralý přístup k životu. Jen tak dál!!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je moc hezké, co píšete, a kéž by to tak opravdu bylo:-). Je pravda, že jsou okamžiky, kdy si říkám, že fakt dobrý... A pak si připadám úplně praštěná, rozháraná, přestárlá, nikoliv zralá...;-) To je prostě život...;-). Krásný nový rok přeju! P.

      Smazat
  2. Ono si tělo řekne, když je třeba odpočívat. Odpočívej a užívej si klidu a děkuji za hudební inspiraci, sice CD Tomáše Kočka doma nemám, ale slyšela jsem ho na živo a je to úžasná věc,a o Dešťové holi tyto dny čtu už poněkoláté, asi si jí obstarám :-D krásný nový rok, děvče.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Aničko, řekne, a já ho konečně poslouchám... Kočko dělá skvělou muziku, Velesu mě úplně okouzlilo. A Dešťovou hůl si každopádně pořiď, protože se Ti, dle mého mínění, bude moc líbit! i ostatní Hájíčkovy knihy by mohly, jsou všechny tam od vás z jihu...;-) Krásný rok 2017! P.

      Smazat
  3. Koláž tak nádherne príjemná, bábovková forma umelecké dielo, Ty tiež:-)
    (Blaho našinca uspáva, bolesť robí bdelým...tak to mám ja...chi)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc jsem potřebovala ten vizuální klid... Máma vždycky ví, čím mi udělat radost! Máš pravdu, že občas nějakého to štípnutí neuškodí...;-). Krásný rok, Alenko!:-* P.

      Smazat

Děkuji za komentář!