... Žít červnově je tak krásné. Po strašně dlouhých letech nemusím v červnu dělat přijímačky, zkoušky, státnice, psát vysvědčení, uzavírat známky... Zkrátka "po sto letech" neškolní červen... Moje představa, že bude čas na marmelády a limonády byla naprosto zcestná. Ale, páni, jak já si to letošní hektično užívám...
... Dostala jsem k narozeninám vytištěný první rok blogu! Neskutečné! Není to tak dávno, kdy jsme se s evulíkotulí bavily, jak by nás mrzelo, kdybychom o ty naše zápisky přišly... Takže Evi, ukládám do poličky "Beru, kdyby hořelo." Moje teta Jana je prostě nejlepší na světě... (Dokážu si představit tu nekonečnou práci, kterou nad tím musela strávit... A přemýšlím, jak dostat na papír i zbylé roky...)
... I v červnu vážu kytice. Zelené obilí je do vazeb perfektní. A už zase kvetou chrpy... A černuchy. A levanudle. Červnová krajina je tak dokonalá, že si občas připadám mimo sebe, když procházím polními cestami a podél lesů...
Teď, na začátku června, procházela slavobránou
z planě kvetoucích růží a omamně vonícího bezu. Slunce jí šisovalo vlasy
místo peroxidu a dokreslovalo barvu na bledé tváře. A vzduch voněl. Tak omamně
voněl! Nic nevoní jako červnový parfém namíchaný z horkého poledního
vzduchu, čerstvě posečené trávy, rozkvetlých šípkových keřů a bezinek. Měla
pocit, že se vznáší. Zastavila se až pod kopcem, který byl porostlý nezralou
pšenicí. Zelená masa klasů se vlnila jako mořská hladina. Nahoře na horizontu,
kde se klásky dotýkaly modrého nebe pokrytého chomáčky bělavých mraků, se vítr
pustil mezi obilí a závratnou rychlostí a se šustěním se svezl dolů
k polní cestě, na které stála. Už už se ta vlna řítila na ni. Čekala, kdy
na ní dostříknou první kapky vody. Přitom ji jen lehce ovanul horký bezový
vzduch. Uvědomila si, že stojí s rozpřaženýma rukama a mělce a rychle
dýchá jako při milostném aktu.
... Před rokem vznikl motiv "chrpák"... Konečně se na něho pořádně dostalo. Vyrábím prototypy, abyste viděli, co všechno svatebního vám mohu nabídnout. A právě tento motiv mi na ukázku přijde ideální. Je pěkný, dobře se fotí... A je prostě modrobílý a folklórní a nejlepší...
... Nápady ze mě tryskají, až mám strach, aby mi všechny nevylítly teď, protože co pak, do konce života... Taky je to dost živelný proces, jelikož skáču od jedné věci k druhé, a nemůžu se zastavit. Pokusy o vytvoření systému a zklidnění jsou marné. Ale asi to tak teď má být...
 |
Když kytice vypadne z obrazu na stůl. Překrása od tchána, každý rok na narozeniny...
Vlastnoručně vypěstovaná, uvázaná... Poklad.
|
Jak se asi ta kočka na parapetu cítí, kdž z jedné strany má záclonu a z druhé žaluzie? Asi dobře, hlavně když tam je teploučko. Kniha vypadá dobře, ráda bych do ní nahlédla. ...a ta kytice za kytící - moc hezká fotka :-) Ivana
OdpovědětVymazatKdyby se tam cítila blbě, tak tam neleze:-). Stačí si prolistovat první rok mého blogu, ale je pravda, že papír je papír... a díky;-). P.
VymazatTo je krasny darek,a ty otviraky, magnety...! MOc vydarene. Tak hezke kretaivni dny:-). M.
OdpovědětVymazatNejúžasnější!!! A děkuji;-). P.
VymazatPeti, ten deník!Nejlepší na světě.... měla jsem jednou tendenci si články zálohovat v pdf....ale bylo to někdy před 4 rokama a popravdě nevím, kde to skončilo. Tohle musím ukázat Jirkovi, protože je to bomba!
OdpovědětVymazatJe to pecka, Jani! A teta má navíc cit a vkus, takže je to tak krásně udělané... Musím vykoumat, jak dostat na papír i ty další 4 roky... P.
VymazatTo je krásná koláž, krásné věci, krásná Matylda a krásná květina.
OdpovědětVymazatTen deník je super, taky dávám přednost papíru než PC.
Papír je jistota a vůbec...:-). Nádherný dárek, nejlepší prostě...:-)
VymazatA děkuju, Jani;-). P.
..nechci provokovat...ale o víkendu jsem byla v IKEA....Petro, ten kočičí závěs...ten by byl:o))))..je i kočičí polštářek...látka je trochu hrubší, tak nevím jak se bude udržovat...odoláte/neodoláte?...M
OdpovědětVymazatTak se mrkněte do emailu...:-). Taky sem byla v Ikei...:-D P.
Vymazat