Detox

středa 2. prosince 2015
Když už tu svou cestu za snem zaznamenávám, tak se vším všudy. I s dnešním dnem, který je takový nějaký dutý a šedivý, ne jen za okny. Každý, kdo někdy skládal těžkou zkoušku, maturoval, státnicoval nebo se zkrátka dlouho a s velkým úsilím snažil něčeho dosáhnout a pak to najednou konečně dostal, mě pochopí. Nazvala bych ten stav detoxem nebo snad přerodem, chcete-li. Možná prázdnem. Tělo i mysl jsou v šoku, že už nemusí absolvovat to, co absolvovaly uplynulé dny, týdny, roky a snaží se zavrtat zpátky do svého vězení tvořeného napětím a stresem. Když jsem tento stav poprvé absolvovala před deseti lety, po maturitě, byla jsem naprosto vykolejená a rozčarovaná. Kde je ta euforie? Kde je pocit štěstí? Dnes, protože jsem o deset let a asi milion zkušeností starší, už vykolejená nejsem. V klidu a pokorně přijímám svůj očistec, protože moc dobře vím, že radost se nakonec dostaví... 

Prošla jsem si všechny letošní příspěvky, které se týkaly mého váhání, odhodlávání, trápení, rozhoupání se a zaškatulkovala je pod nadpis "Cesta za štěstím". Musím říct, že mě přehoupnutí od "To nejde." k "To jinak nejde!" nesmírně blaží a naplňuje. Byl to pravděpodobně nejtěžší boj, který jsem kdy svedla, protože to nebyla bitva s nějakou institucí či protivníkem, prala jsem se totiž sama se sebou...

A až se ta radost dostaví, a pastelky a štětce začnou tancovat, tak pak už bude jen růst a mohutnět. A třeba pak udělám na jarmark podobné šperkovnice, jaké jsem o víkendu nachystala pro neteřinky... Veselé, pestré a barevné. (To abych tu šeď trochu narušila.)

Obě krabičky jsou si dost podobné, aby se neteře nehádaly (víme, jak to bývá s holčičkami), a přesto jsou vlastně úplně jiné, každá v oblíbených barvách Kačenky i Aničky. Inu, jako správné sestry.

2 komentáře:

Děkuji za komentář!