Jsem na sebe tak pyšná! Přemohla jsem strach, úzkosti a sebevědomí zadupané pod zem a dokázala jsem to... Dala jsem výpověď! Po měsících slz, trápení a zdravotních potíží, po měsících přiznávání si, že jsem na tom špatně, jsem konečně našla sílu říct sobě i všem kolem sebe: "A dost!" Jako by ze mě spadl obrovský balvan. Ta tíha, co byla na ramenou, je najednou pryč... Cítím se tak trochu, jako bych levitovala nad propastí. Buď žuchnu nebo vzletím. I když, jen co jsem se otevřela světu a novým šancím, stále více vnímám, že pád nehrozí... Kolik krásných nadějí ke mně za tu krátkou chvíli doputovalo! Věřím, že se většina z nich promění v realitu a já vám o nich budu moc napsat...
Od poslední srpnové zpovědi, kdy jsem ze sebe vysypala všechno, co mě tak dlouho sžíralo, jsem dokázala udělat několik zásadních kroků, které jsem měla udělat už dávno... Ale jak se říká, všechno má svůj čas.
1. Hodně jsem mluvila se svými blízkými. Aby pochopili, co mě trápí a věděli, o co mi jde. Aby se necítili ohrožení a mohli mi důvěřovat. To, že jim na mě záleží a že chtějí, abych byla šťastná, mi dodalo tu největší odvahu... A já vím, že je nezklamu.
2. Vyhledala jsem odbornou pomoc, abych zjistila, kde je v mojí hlavě zakopaný pes a jak ho vykopat a zbavit se ho...
3. V práci jsem znovu zopakovala, co mě celou dobu trápí a řekla, že nejpozději v lednu chci odejít.
4. Šla na první pracovní pohovor, díky kterému mé sebevědomí vylétlo směle nahoru, protože jsem si ujasnila, kolik toho umím a dokážu. A i když to nakonec nedopadlo, mělo to svůj význam, protože...
5. ...jsem hned druhý den dala definitivně výpověď. Není totiž na co čekat a co odkládat. Nerada bych, aby mi i další šance unikly, protože jsem vázána jinde.
6. Sebrala jsem odvahu, rozeslala nabídky na spolupráci do všech světových stran a světe div se, kladné odpovědi se vracejí zpátky. Tož uvidíme, co z toho všeho bude...
Věřím, že i vy, mojí milí blogoví, na mě budete myslet a nenecháte mě umřít hlady. Že třeba někomu budete chtít naježit cosik pěkného z mojí dílny. Možná z folklórní kolekce, která se utěšeně rozrůstá. (Najdete ji u mě na Facebooku i na Fleru.) Tak mi držte palce, ať jsem za svou odvahu a chuť bojovat osudem odměněna!
Moc gratuluju k tomuto kroku a držím pěsti!
OdpovědětVymazatKačko, děkuji. Každá podpora je pro mě nesmírně důležitá! P.
VymazatLetí pusa a objatie :-)
OdpovědětVymazatA budem držať palce a myslieť na teba !
Véééľký krok,úžas :-)
PS...u Rosy je veselá kabela, ale s folklórnym modrým vnútrom, pripomenula mi teba...
U teba výrobky sú malé šperky...
Alenko, chytám, díky:-*.
VymazatNa Rosí kabelku jsem koukala, vnitřek super, jenom s tou oranžovou jsem na štíru, to není úplně moje barva:-).
A víš co? I ta výstava bude... Už se na tom pracuje:-). P.
Viem, ale je trochu tulipánová :-) a pripomína mi tvoj energetický reštart :-)), ktorý žiari do diaľav :-) , rozumej, vnútri stále ty , modrá !
Vymazat"Uvnitř stále ty, modrá...:-)" Alenko, na Tvé postřehy je taková radost narazit, třeba po roce...:-) Díky;-). P.
VymazatGratuluju! Drzim pesti! A fandim:)
OdpovědětVymazatMilá Renato, děkuju moc a moc!!! P.
VymazatDrž se♥ má bývalá kolegyňko:o)
OdpovědětVymazatA nezapomeň: Život Ti naštědří tolik, kolik od něj očekáváš.
M.
Mončo, do listopadu ještě bez toho bývalá;-). Ale je pravda, že srdcem i myšlenkami jsem už úplně někde jinde...
VymazatDíky za ten citát. Nikdy mě má intuice nezklamala a ta mi momentálně říká, že mířím vzhůru. Tolik endorfinů!
Ať se Ti také moc daří;-).
P.
Budu se opakovat s jedním citátem, ale já ho moc ráda používám.
OdpovědětVymazatPan Werich kdysi napsal, že ŽIVOT MÁ PLNÉ KAPSY PŘEKVAPENÍ.
Peťo, věřím, že i přes tu únavu jsi si ze své dosavadní práce odnesla i hezké vzpomínky, ale jen Ty máš právo rozhodnout o své budoucnosti.
Smekám a držím palce, ať se Ti do puntíku splní představy a plány.
A ať máš oporu na startu.
Magda
Magdi, i proto jsem tento krok udělala, abych si mohla pamatovat jen to hezké. Čtyři roky života, to je spousta vzpomínek. A spousta zkušeností. A posunu dopředu. Moc mi to dalo. Ale jak se říká, všeho moc škodí... Takže, jedeme jinam, jedeme dál;-). P.
VymazatÚplně ti rozumím a přeju ti ať je ta tvoje nová cesta co nejméně strnitá. A hlavně vydržet!
OdpovědětVymazatTěším se na všechny výzvy, které ke mně doputují;-). Díky moc! P.
VymazatSkvělé, přeju Ti to :) vím, jaké to je, když se člověk v práci trápí :)
OdpovědětVymazatTak, už žádné trápení v práci;-). A když, tak jen proto, aby to k něčemu vedlo a ne se stalo okovem;-). Díky za podporu. P.
VymazatMila Petro, moc drzim palce!
OdpovědětVymazatAlinko, děkuji! P.
VymazatMoc ti fandím a věřím, že jsi udělala to nejlepší, co jsi mohla. A taky obdivuju tvoji odvahu, rozseknout tak těžkou situaci. Člověk by měl být v životě šťastný, tak proč se někde/s někým trápit, když to za to vůbec nestojí. Zrzka
OdpovědětVymazatZrzko, o to hůře se to trápení rozsekává, když to za to stojí... Nebo aspoň stálo... Někdy se ale člověk musí oprostit i od věcí, které měl rád. Rozhodně budu vzpomínat s vděčností a ráda. Ale raději už jen zpovzdálí. Díky moc za podporu! P.
VymazatPetři, věřím, že tohle rozhodnutí stálo hodně sil a věřím, že teď budeš šťastnější.
OdpovědětVymazatMám v práci :) na nástěnce citát Honzy Volfa - "Dělej jen to, na co sám stačíš, ať si svou křehkou duši ničím nemrzačíš."
Je těžké najít správnou cestu z mlhy..
Moc ti přeju na tvé nové pouti štěstí, radost a těším se na nějaké to živé setkání..někdy..někde!
Dana
Danuško, někdy je mlha osvěžující po černočerné tmě. Sice tápání, ale s nadějí. Nicméně já mám momentálně uvnitř sebe zářivé slunce;-). Taky si říkám, že jsme setkání letos na jaře jaksi opomněli a chtělo by to nápravu...;-). Tak kdy? Kde?:-). P.
VymazatPeťo, jsem ráda, že jsi našla odvahu. Štěstí přeje těm, co mu jdou vstříc. Mockrát jsem na tebe od toho tvého srpnového příspěvku myslela a říkala si, jestli ten krok uděláš... Držím pěsti. Iva
OdpovědětVymazatMilá Ivo, říká se, že úspěšní lidé sdílí myšlenky s ostatními. A fakt to platí. Mně se ulevilo, jen co jsem to všechno napsala... A od té doby říkám nahlas vše, co mi běží hlavou, co bych chtěla, a ono se to plní:-). Myslím, že je to i tím, že na mě někdo myslí;-). Díky! P.
VymazatMůj veliký obdiv! Jste statečná ženská! Tak ať se vše daří dle Vašich představ a hlavně ať vše vyjde. Jste pro mě inspirací, já se stále ještě zmítám mezi "jít - nejít". Ale jak jste napsala - všechno má svůj čas. Držím pěsti a fandím Vám :-) Maru
OdpovědětVymazatMaru, tak uvidíme, jestli odvážným opravdu štěstí přeje:-). Chce to nechat uzrát, když už je toho moc, člověk odvahu sebere, ani neví jak. Pud sebezáchovy je silný;-). Díky za fandění! P.
VymazatPeti, držím palec! Fakt!
OdpovědětVymazatMijo díky, fakt!:-* P.
VymazatPeti, v pátek jsem tenhle příspěvek přehlídla!!
OdpovědětVymazatA teď o to víc myslím a držím palce!
♥
Ať najdeš to co hledáš!
Děkuju, Marti;-). I za palcůdržení, i za přání;-). P.
VymazatPeťa držím palce a verím, že sa budeš mať len lepšie. Neviem , či som dobre pochopila s tvojich článkov príčinu tvojho pracovného odchodu, ale trápiť sa naozaj nemá význam. Sama som to zažila, keď som chodila do práce unavená zo vzťahov, ktoré na pracovisku uberali všetkým energiu. Mám rada tvoj blog, pre mňa veľmi pozitívny. Pekný deň Lenka.
OdpovědětVymazatDěkuji, Leni, dělá mi obrovskou radost, když můj blog dělá lidem radost;-). Důvody k odchodu jsou interní, proto jsem psala spíše o důsledcích...;-). Je mi teď moc dobře, tak doufejme, že to tak zůstane;-). P.
VymazatDržím Vám palce, taky jsem se rozhodovala, zda se vrátit do puvodní profese po mateřské, nebo se vrhnout do nejistých vod podnikání - rozhodla jsem se pro (b) a nelituji:-)) a každý den velebím, že jsem se tak rozhodla, i když z vnějšku to vypadalo riskantně a iracionálně;)
OdpovědětVymazatDěkuji! Možná právě to, že jsem se snad jedinkrát v životě rozhodla úplně sama a bez ohledu na kohokoliv jiného, že jsem věřila sama sobě a prosadila si, co jsem cítila jako správné, mi udělalo nejlépe...:-) Taky nelituji a nikdy nebudu...;-). P.
Vymazat