Můžete to prosím někdo zařídit? Aby tohle báječné léto nikdy neskončilo?
Starosti odnesl oceán... Daleko, pryč, asi je někde snědla velryba... Prostě nejsou...
A já zase umím spoustu věcí, na které jsem zapomněla. Umím lenošit v houpací síti a chytat stín, který mi posílá višeň na zahradě. Umím celý, celičký den číst knížku. Umím úplně nehnutě sedět během cesty vlakem a obdivovat krajinu a poslouchat její příběhy. Umím splývat na hladině, jen tak být, existovat a nechat přicházet nápady. Umím si psát deník. Umím prožívat vše tak intenzivně a krásně...
Třeba prohlížení starých fotek praprababiček a prapradědů. Třeba vyprávění babičky a dědy... Třeba společnost mámy... Třeba drobné radosti chystané pro milého. Třeba vůni a chuť meruněk... Třeba hledání zapomenutých ovocných sadů... Třeba těšení na výlety, které na mě ještě čekají...
Výskám i ze všeho toho syslení na zimu.
Rybíz se utěšeně louhuje v pálence...
Lipový květ čeká na první studený podzimní večer.
Meruňky jsme s dědou Járou proměnili ve sladký marmeládový zázrak. Během příprav, které mají svou přísně dodržovanou posloupnost, všechny kroky jsou léty prověřené, recept je snad stokrát vyzkoušený, všechny nástroje jsou krásně zašlé a ohmatané, přesto funkční. Třeba kuchyňský robot, který šlape už více jak padesát let... Představte si. Oranžová hmota, která láká, aby do ní člověk namočil prst a olízl ho. "To je krásné. Ty z toho nemáš radost? Já obrovskou. Pokaždé." "Mám dědo, velkou." A ze společně stráveného dne taky.
(O)ryngle jsme s Barunkou přetavily v džem přenádherné granátové barvy. Bez léty ověřených postupů, báječně zmateně, s drobnými pohromami, kousky ovoce až na lustru a přiotrávené spálenými víčky, prostě po Barunkovsku... Už jen ta jejich sklizeň v zanedbaném sadu... Na co žebřík, když je můžete sbírat z koňského hřbetu. "Přijedeš tam na Jiskře nebo autem?" Autem, zvolila jsem menší zlo. A pak všechno to bublání a sypání nezvyklých ingrediencí. Tu rozmarýnu, tu kardamomu...
Vždycky jsem toužila po marmeládách s kloboučky...
Ochjé, to se čte nádherně! My dnes zavařovali okurky, přeju krásný druhý srpen:) Zrzka
OdpovědětVymazatA jak se to krásně žije;-). Okurky, mňam! Krásný celý srpen! P.
VymazatTo je taková krása. Na dívání, na čtení... Já na tyhle krásné činnosti moc nemám čas a moc mi chybí energie, neb jsem furt v práci. Ale snaha je, to zas jo. V mražáku jsou maliny, jahody, borůvky, rybíz. A rynglový džem bude poslední týden v srpnu, stejně jako zavařené broskve, mňam!
OdpovědětVymazatA trochu toho léta si nesmíme zapomenout zavařit;-). Však mě k tomu všemu tak trochu pošoupnul ten krásný medík od Tebe;-). P.
Vymazatkrása!
OdpovědětVymazatDěkujiii!
VymazatPeťulí přiznej si to, prostě konečně po etech zase prožíváš prázdniny :) A je to nádhera! Já mám před sebou svůj poslední týden prázdnin v životě a místo abych užívala co to dá, tak mě čeká týden plný zmatku, chaosu, stěhování, cestování, nervování a hlavně takového toho strachu z neznáma. Proto si na mě vzpomeň, až budeš v houpací síti s knížkou, pak mi povíš, jak klidný a pohodový den to byl :) Kloboučky na marmeládu jsou dokonalost sama, moc moc se mi líbí! :) Možná až budu v novém, tak se do podobného zdobení pustím taky :)
OdpovědětVymazatPo letech asi ne, ale letos opravdu intenzivně... Asi že byla tak dlouho tma a zima... Strachu, ale i těšení, ne? Určitě Ti to všechno vyjde parádně Blani, moc Ti to přeju!!! Určitě pustíš, jak Tě znám, tak Ti to nedá;-). P.
VymazatJá snad tak krásné léto ani jako dítě nepamatuji!.. Jak já si letos užívám:))) ...snad jenom kromě toho kolene na konci zimy.
OdpovědětVymazatTy zavařeniny nemají chybu!!
Díky Leni, snad budou i chuťově odpovídat obalu;-). To je super, užívej dál! P.
VymazatJéé, úplně se na mě valí pozitivní energie! Tomu říkám počteníčko a pokoukáníčko. Jůů a těch dobrot tady:-)... Musím uznat, že kloboučky těm dobrotám opravdu sluší!
OdpovědětVymazatBudu si to sem sama chodit číst, až budu mít v zimě chmury:-). Díky! P.
Vymazat