Všechno už to odvál čas...
Tam, kde kdysi stával dům, je teď proluka zarůstající plevelem. A tam, kde kdysi nebylo nic, jen černočerný výhled z okna, stojí skleněný gigant, mnohými nenáviděný, mnohými navštěvovaný...
Ten dům stával v Ostravě. Sloužil různým bohulibým účelům. V jednom z jeho pater byly prostory, ve kterých se mohli vzdělávat lidé, kteří neměli v životě tolik štěstí a nebylo jim dáno "být normální". Jak už to tak ale bývá, na bohulibé účely došly peníze a prostory se přestaly používat.
V tu dobu se v Ostravě nacházelo pět holek, kterým bylo umožněno dát prázným pokojům novou šanci a zabydlet je.
7 + 1.
Slušné na "dívčí internát"...
A navíc velkorysá jídelna, dokonce dva záchody - s panáčkem i s panenkou a tři umyvadla, no považte! J
edna komnata na žluto, jiná na fialovo, další do modra...
Polštářky, laky na nehty a večerní povídání, jak už to tak holky mívají...
Za rohem knihkupectví , do centra "tři kroky"...
7 + 1.
Slušné na "dívčí internát"...
A navíc velkorysá jídelna, dokonce dva záchody - s panáčkem i s panenkou a tři umyvadla, no považte! J
edna komnata na žluto, jiná na fialovo, další do modra...
Polštářky, laky na nehty a večerní povídání, jak už to tak holky mívají...
Za rohem knihkupectví , do centra "tři kroky"...
A pak přijely příšery s obrovskými zuby a celý ten dům sežraly. Z pokojíčků provoněných parfémy zbyly jen sutiny a holky se rozkutálely pryč... každá jinam... do svých životů...
Jedna z nich teď nostalgicky vzpomíná na svůj první modrý pokoj ve svém nynějším modrém bytě a v duchu posílá pozdravy všem těm milým "holkám", jejich dětem, jejich manželům... Míšo, Markétko, Kačko, Lucko, snad se máte krásně! Já jo...
Všechno už to odvál čas...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář!