Pořád mi běží hlavou písnička od Migů: "Vesele, žít se má vesele, ve ve ve vesele, srazit si postele a vyspat se v nich. To je pravda čistá pravda holá pravda, pravda pravdoucí." No dyť. Chce to barvy do té šedi. Lovím je, kde se dá. A taky se těším, že to jaro zase brzo vyhraje. Hip hip, do toho... Optimismus třikrát denně ve zvýšených dávkách. Někdy se říká, že když člověk učí výtvarku, tak ho to vycucá, protože se jakože rozdá a pak nemá kouska nápadu pro sebe. U mě to zatím funguje obráceně (až nebude, asi bude načase s tim seknout?). (Tak mě napadá, že je to stejný jak s rumem.) (Učitelka alkoholička, eh.) Nedávno mi šikulky odevzdaly tak nádherné obrázky, no, kam se hrabou ti takzvaní moderní umělci. Měla jsem takovou radost, že jsem musela sednout a taky něco dělat. Obrázek už je na světě, i v rámu. A když budete, milé děti, hodné, tak ho i vyfotím a ukážu...
Knihovna v aktuální sestavě... letos perníčky barevně... pastelky řádně okousané, často užívané...
vyfot, ukaz, mi uz zlobit nebudem :)
OdpovědětVymazatVyfoceno;-) Jsem moc ráda, že to někoho zajímá!
VymazatUkaž, my jsme všichni hodní!!!
OdpovědětVymazatPríma koláž, strašně se mi líbí ta tmavě modrá stěna a lustr. Optimismem zatím hýříš, účo, určitě to vydrží, neboj. A já se sím, pančelko, hlásím taky o foto!
OdpovědětVymazatSím, vloženo:-) A díky za chválu barvy i lustru, taky z nich mám radost;-)
Vymazat