U Oringle: Z Vánoc rovnou do fašanku...

Chytře to měli vymyšlené ti naši předkové... 6. ledna, na Tři krále, končil čas vánoční a pak šup rovnou do masopustu, období jitrničkového, koblížkového, maškarního, plesového, tancovacího a pálenkového... Letos trvá fašank přes šest týdnů. Končí škaredou středou, která tentokrát připadá na 22. února. A že pak následuje čtyřicet dní půstu? No já vám nevím, ale mně by nějaké to odříkání po všem tom vánočním cukroví již stráveném a jelítkách zatím jen tušených vůbec neuškodilo... Dříve jsem leden a únor neměla moc ráda. Dnes pro mě mají zvláštní kouzlo. Asi takové, jako holé černé křivé větve jabloní obsypané seschlými červenými jablky zařícími v mlze jako lampiony.

Tak nám nastal fašankový čas. Čas mlhavých únorových rán. Čas špinavých zbytků sněhu na rozblácených polích. Čas červených tváří. Čas štamprlátek slivovice. Čas víření barevných pentlí v šedošedých dnech. Čas hýření před dlouhým obdobím půstu. Čas vodění medvěda a pochovávání basy. Čas šustění sukní a klapání střevíců... Až do ostatků se veselme, hojně jezme a pijme, taneční střevíce obouvejme a barevné maškary oblékejme. Pak tiše přivítejme popeleční středu, bránu do čtyřicetidenního postu, doby pokorného očekávání zmrtvýchvstání. Když ne spasitele, tak přírody, zelených stébel trávy a ptačího zpěvu...