Druhá letošní koláž. Devět fotek, jedna aktuální, osm vzpomínek. Dnešní foto patří poslednímu obrazu, levandulové víle. Na střední škole jsem hodiny matematiky, fyziky a chemie trávila čmáráním hezkých paní po zadních stránkách sešitu. Když na to vyučující přišel/la, dostala jsem vždycky sprdunk, že bych se měla věnovat pořádným věcem, tedy učivu. Učit se matematiku, fyziku i chemii je jistě velmi důležité, tedy pro ty, kteří na to mají hlavu, a jsou schopní poznatky nějak zužitkovat. Já jsem v tomhle směru naprosto tupá a nepoužitelná, naprosto... A tak jsem si raději čmárala ty hezké paní. Na ZUŠce jsem zase vždycky dostala kázání, že oči jsou moc velké, obličej nereálně poskládaný, ruce malé, postava nesouměrná. Trápila jsem se s realistickou kresbou, a výsledek byl pokaždé tak nějak ufuněný a těžkopádný. I dnes by byl, realitu věrně zachytit neumím. A víte co? Ani matematika, ani fyzika, ani chemie, ani realistická kresba, ale ty hezké kreslené paní, ty mě teď živí. Jsem v jejich "zajetí" posledních pár týdnů, a moc si to užívám. A vy očividně také. Tak proto jsem únorovou koláž ladila podle poslední z nich. Na počest, že si můžu hezké paní s nereálně velkýma očima a malýma rukama kreslit a malovat pro radost svou i vaši. Lednová koláž tady.
 |
| Anenský věnec uvitý pro babičku Annu, jako vzpomínka, rok poté, co odešla... 2016 |
 |
| Židle pro dcerky do Báry Lochty. Projela jsem si všechny fotky, jak jsem je tvořila, a rozhodně už se konečně musím pustit i do těch svých... 2016 |
 |
| Svatojánská sklizeň v lihu. Budoucí ořechovka a smrkovice. 2016 |
 |
| Ach, sladké začátky. Proto jsem "Oringle". Moje první pokusy s náušnicemi. A já o deset let mladší... Ach... 2008 |
 |
| Tahle nezestárne! Levandulová, na přání. 2018 |
 |
| Nadšení ze zařizování nového bytu. Konečně moci vytáhnout všechny knihy a další krásné věci z krabic, a mít je na očích... 2012 |
 |
| Moje první i poslední kafe na Libušíně. Rok nato vyhořel, taková škoda! I tak ráda vzpomínám naše květnové vysokoškolské srazy. 2013 |
 |
| Náš první podnájemník. Pak k nám přibyla Matylda, a ptáčci už jí létají provokovat jenom na zábradlí. Ona se jich strašně bojí, a teprve až frnknou, tak s obrovským řevem vyběhne zpoza bedny jako hrdinka, že je jako vyhnala... 2012 |
 |
| Kdybych měla zahradu, rododendron si rozhodně zasadím. Abych měla z čeho vázat i v zimě. Tenhle je z Jeseníku. 2017 |
Nejhezčí jsi na fotce Ty a ta kočičí židle:-)
OdpovědětSmazatKrásná koláž, Péťo!
Bejvávalo, Mončo😊 Ale i tak díky! A do židlí se musím brzy pustit, úplně mě to navnadilo!💙 P.
SmazatSi krásna aj v aktuálnej skutočnosti:-)
Smazat♥
SmazatS Mončou souhlasím :D...ta židle je ochich :)
OdpovědětSmazatJe, sakryš, je, a já mám u mamky na půdě několik přichystaných, a furt nic!:-) P.
SmazatȞlásím, že židle je pořád stejně krásná i po skoro dvou letech užívání. Udělají mi radost kdykoli se na ně (všechny tři) podívám:) A realistických kreseb jsou všude spousty, ale ty Tvoje originál velkooké jenom jedny..
OdpovědětSmazatJsem ráda, že drží! Lak byl asi fakt kvalitní...;-) Já je mám ráda, pani velkooké, jinak bych je ani nemohla dělat... Někdy je to ale fuška, stát si za svým a nenechat se zviklat:-) Děkuju! P.
SmazatNení to o tom, že má být všechno podle každého z nás? V tom je originalita, nebo ne? Velké oči bych si prostě obhájila :-D
OdpovědětSmazatJani, dítě na základní škole si většinou jen těžko něco obhájí, zvláště když do hodin výtvarky chodí, aby se naučilo určitým základům, a k těm prostě patří i ta protivná zátiší a portréty... Ono se má za to, že když se člověk prokouše tímhle, vykreslí si ruku, a pak může hledat nějaký svůj autentický rukopis. No, a já jsem prostě skočila rovnou k tomu rukopisu. Teď už mi do toho nikdo "nekecá", a já si klidně můžu kreslit oči přes půl hlavy...:-) P.
SmazatDnes je to tak,že děti mají strach se vyjádřit. Pořád dokola se ptají: Můžu tam nakreslit tohle? Může to být takhle? Vždycky jim říkám: Kdo je autor? Já! Co si myslí autor? Úsměv a : Může! Už se mi to samozřejmě i vrátilo... Můj dotaz: Co myslíš,nechtělo by to vyplnit i tohle prázdné misto? Nechtělo. Mně se to tak líbí. A já jsem autor. :-) Ivča
SmazatNo jo, to je věčné učitelské dilema, kdy je ta správná hranice mezi vedení a předáváním zkušeností a zbytečným "lámáním" osobního projevu. Taky jsem s tím bojovala...;-) P.
SmazatKeby si vedela ako sa mi lepšie žije a odoláva ťažkostiam vďaka Tvojej kráse, aj tej, ako to pekne vyskladáš na blog.
OdpovědětSmazatSledujem tú harmonickú linku uvažovania a napájam ju na tú svoju, ktorú musím denne harmonizovať, ináč by som neprežila...
Okrem služby mojim, plánujem prestavbu na dvore a dozariaďovanie, ale v úplne teplom štýle:-)
Pomôžeš mi vybrať látku na druhé kresielko, prípadne kávový stolík?
Alenko, moc mě těší, že Tě můžu takto "nabíjet", a že je Ti tu u mě hezky. Tohle je na blogové radosti nejlepší, nedělí se, ale násobí...;-) P.
SmazatPeti hrdinka Matylda mě doma pobavila, Lumpejz je něco podobného :) Jsem moc ráda, že tvoje hezké paní nezůstaly zahrabané na dně, pod nánosem "věnuj se něčemu užitečnému" nebo "oči jsou moc velké a ruce moc malé". Že ses tomu dokázala vzepřít a jít za tím, čemu věříš a co tě naplňuje :)
OdpovědětSmazatAle taky to trvalo, než jsem je znova vyhrabala...;-) A jsem za to moc ráda...;-) Děkuju! P.
Smazat