Seznamy snů a přání... V 15, 17, 22 a teď...

čtvrtek 25. února 2016
Jak tak chystám ten sraz z gymplu po deseti letech, objevuju některé perly, které byly dávno zapomenuty. Prohlížím třídní kroniku (ano, celých osm let jsme si ji poctivě psali), pročítám deníčky, kam jsme si s holkama psaly vzkazy v hodinách, směju se, stydím se, jak jsem byla blbá a naivní, závidím své mladší verzi, jak jsem byla blbá a naivní, slzím z nostalgie... 

Narazila jsem i na seznam deseti největších životních snů, po kterých toužilo mé patnáctileté já.
1. skočit s padákem (nikdy, ani za zlatý prase!)
2. udělat si kosmetickej, kadeřnickej a potápěčskej kurz (vida, to zní docela rozumně, a ten potápěčskej bych chtěla stále...)
3. procestovat celou Afriku (jo!!!)
4. dostat Pulitzerovu cenu (to je top ocenění pro novináře, víme?... no... nebyla jsem zrovna skromná...)
5. napsat knížku (tolik let fuč, a já ji furt nenapsala... teda jo, o kapličkách, ale to jsem tehdy asi úplně nemyslela..)
6. dostat se mezi 50 nejkrásnějších lidí světa (tak to byl ten okamžik, kdy jsem se začala fakt stydět... jak mě někdy něco takovýho vůbec mohlo napadnout???)
7. mít svůj butik s vlastními modely (šít stále neumím...)
8. mít hodně dlouhý vlasy a aspoň jednou na červeno (modrý mikádo se počítá?)
9. najít ztracený bájný poklad (aha...?)
10. být úspěšná, obdivovaná, bohatá a v něčem úplně nejlepší. (ehm...)

Pročítala jsem dál a zjistila, že už o 2 roky později, tedy v 17, jsem měla chuť si za takový blbosti vyliskat. Můj sedmnáctiletý TOP TEN seznam zněl takto:
1. odmaturovat s vyznamenáním a dostat se na vysokou (jop, done, oboje)
2. udělat si potápěčský, kadeřnický a květinářský kurz (potápěč zůstává a ahaa, květinářka na obzoru...)
3. zasadit strom, postavit dům a splodit syna, na to si klidně ale ještě chvíli počkám... (asi aby ze mě byl pořádný chlap či co...?)
4. cesta v létacím balónu (to bych i zvládla, rozhodně lepší, než seskok s padákem... nebo bez padáku...)
5. romantický víkend v Paříži (á, Paříž! tam jsem... taky nebyl...)
6. koupel v šampaňským nebo čokoládě (jak člověk zmoudří, tak zjistí, že takové věci se zásadně požívají...)
7. piknik na rozkvetlé louce (ale tak to by šlo...)
8. najít v oceánu perlu (to by se mi stále líbilo...)
9. strávit víkend na "strašidelném" hradě nebo zámku s bandou kamarádů (tak pozor, kdysi jsem nocovala na Hukvaldech a bylo to super! akorát strašit jsme tam strašili tak leda my...)
10. mít svůj obchůdek nebo hospůdku (počítá se virtuální obchod?)

Listuju dále... Jak je vidno, tak jsem deníček objevila v mezičase ještě jednou, v roce 2010, tedy když mi bylo třiadvacet. Ani tehdy jsem si aktualizaci seznamu přání neodpustila. 
1. dostudovat (nějak mi ta přání "zestárla", ale jo, splněno...)
2. Afrika, to mě drží pořád, taková svatební cesta do JARu, hmm... (hloupá ebola, nebýt jí, mohla jsem si odškrtnout; ale zase by nebylo Bali; takže ano, po Africe toužím stále...)
3. zasadit strom, postavit dům, splodit syna či dceru, to je jedno; a už se mi nechce až tak čekat... (byt mi stačí, nějaký křok bych teda asi jít zasadit měla a na "zbytek" už nechci čekat vůbec!)
4. vyrobit si hrnek v Mařížské dílně. (zatím jsem tam jen projížděla a nestihla to...)
5. paragliding (co to furt mám za výškové touhy? vždyť mám strach vylézt na druhou šprušli žebříku...)
6. potápěčský kurz (dobře, ano, ten si prostě budu muset udělat!)
7. uspořádat výstavu svých obrazů (výstava, no, taky bude, jasně!)
8. založit si webové stránky (tak, webovky, jak vidíte všude tady kolem, mám...)
9. napsat knihu; kdo mi vydá moje "kapličky"? (kdo asi, jasně že jsem si to zase jako vždy musela "vyběhat" sama...)
10. být šťastná a spokojená s Tomem. (amen!)

No, doufám, že jste se pobavili se mnou. A teď se to nabízí samo, že? Napsat osmadvacetiletý seznam přání! Ať se mám čemu za deset let zase smát... Něco podobného jsem sepisovala už vloni v listopadu tady. Tam jsou ale i touhy, které nejsou zas tak úplně "top". A tak ještě jednou, ať to mám všechno pěkně po kupě...
1. Mít děti. Neoddiskutovatelně na prvním místě.
2. Jet do Afriky. Už ji nemusím procestovat celou, jako jsem chtěla v 15, ale chci, vlastně chceme, se tam rozhodně aspoň podívat. A aby to bylo jasnější, mám na mysli tu pravou černou Afriku. Na severu, v Egyptě, Tunisku a Maroku, už jsme byli.
3. Musím to prostě napsat - stále toužím po potápěčském kurzu! Miluju šnorchlování a ráda bych se zkusila potopit i hlouběji. Tolik let, a pořád nic, měla bych se nad tím zamyslet...
4. Výstava. Už bych sakra měla začít něco dělat pro to, aby to nebyl pořád jen sen...
5. Ilustrovat knihu. A vůbec, stát se ilustrátorkou, prorazit! (A v koutku duše bych chtěla knihu stále i napsat, ale momentálně se na to nějak necítím...)
6. Otevřít si svatební agenturu. Docela mě udivuje, že ani v jednom seznamu není svatba zmíněna. Přitom jsem se chtěla vdávat vždycky. A když se mi tento sen už splnil, chtěla bych ho pomáhat plnit i dalším...
7. Mít dům s modrými okny, krásnou zahradou plnou bylin a modrých hortenzií a s koupacím jezírkem...
8. Pořídit si zrcadlovku a naučit se s ní pořádně fotit.
9. Tetování, dle vlastního návrhu. Tak mě to nějak na "stará kolena" chytlo...
10. Plavat s delfíny... Ta volnost...
(11. A jako jedenáctá bonusovka. Odjakživa toužím po Broukovi, jakože autě... Cesta na svatbu, to byla radost!)





6 komentářů:

  1. To jsem se tedy pobavila, Péťo. Pěkné počtení .-) Začínám litovat, že jsem si takové seznamy nepsala taky. Kdysi jsem si schovávala psaníčka od spolužáků a pak je třeba po pěti, deseti letech otevřela. Ale při stěhování se redukovalo a došlo i na ně. Tak zůstaly jen vzpomínky. Krásnou sobotu A.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. ...A paměť je fakt nespolehlivá. Naopak papír snese všechno...;-) Říkám si, jak se na tyhle moje touhy budu koukat zase za pár let...:-). P.

      Smazat
  2. To by mě zajímalo, kam chceš to tetování:-)............tak už jsem se dlouho nezasmála......a s tím potápěním opatrně! Máma

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ha ha, mami, a teď jsi pobavila Ty mě:-). Vypadám jako schizofrenik, který píše vzkazy sám sobě:-)))). No, dobře mi tak, mám se odhlašovat z kompu:-D. A další věc, je jedno, že je člověku skoro třicet, ale typická maminkovská reakce prostě musí být: "tetování? a opatrně!":-D. Ano, MAMI! P.

      Smazat
  3. To je roztomilé, škoda, že nějaké takové záznamy nemám i já, docela by mě zajímalo, co by tam bylo :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Někdy se vášeň pro zapisování čehokoliv vyplatí...;-). A nikdy není pozdě začít! P.

      Smazat

Děkuji za komentář!