Snílek...

středa 25. listopadu 2015
Mám pocit, že jsem to konečně zase já... Toužící, snící, s hlavou v oblacích, tak trochu dítě. Neudusaná zátěží a nekonečnou zodpovědností. Už nikdy nebudu tak nadějeplná jako kdysi, přece jen, už jsem asi fakt definitivní dospělec, ale kousek toho krásného poletování ve snových krajinách se mi navrátilo... Nebojím se přát si! A nevzdychám, že se mi sny nesplní! Splní, jen je otázkou času, kdy to bude... Některé jsou naprosto přízemní, možná nezajímavé, jiné opravdu vzletné a jejich realizace je během na dlouho trať... Celá řada z nich je zkrátka a jednoduše otázkou peněz... A co bych si tedy aktuálně opravdu moc a moc přála? (Pořadí zcela náhodné tak, jak mi tužby zrovna skáčou do hlavy a na klávesnici...)
  • Přála bych si novou postel do ložnice. Na míru, aby nám do toho našeho minipokoje vlezla. A hlavně s prostorným a lehce vysouvatelným šuplíkem, do kterého bych si mohla uložit všechny své obrovské kartony a papíry.
  • Přála bych si vydat se zase na nějakou dalekou a exotickou cestu. Na svatební cestu vzpomínám stále a pořád a už zase mě to bere... Vím, ve světě teď fakt není bezpečno. Ale cestovatelské roupy jsou cestovatelské roupy. Třeba na Zanzibar. Do Izraele. Nebo konečně do té Keni na safari... Do JARu... To je jedno, prostě někam moc daleko.
  • Přála bych si konečně pořádně zabydlet poslední pokoj, který je v našem bytě chuděrkou Popelkou. Skladiště a hromadiště. Klasika, když je v bytě nepoužívaná místnost. Stačilo by mi vymalovat, položit koberec, postavit vestavěné skříně... Aby v něm zkrátka nebyl čurbes, chaos a zmatek.
  • Chtěla bych zasklít lodžii, aby se na ní dalo fungovat, i když je venku chladno. A taky aby se na ni tak neprášilo. A abych měla kam i v zimě věšet prádlo.
  • Jednou, to je ale opravdu sen do daleké budoucnosti, bych chtěla dům. Dlouhý dům ve tvaru, jakou mívají stodoly, s modrými kastlovými okny, šedou fasádou a antracitovou střechou. Dům se zahradou, na které by bylo koupací jezírko, dřevěné sudy na vodu, kompost, staré stromy, bylinkové záhony a záhony s květinami na sušení. Dům s ateliérem. Dům, ve kterém by žilo aspoň deset koček a velká šťastná rodina.
  • Přála bych si, abychom měli děti. Klidně tři. Nejdřív jsem si dlouho vůbec nedokázala představit, že je budeme mít. A pak jsem je najednou chtěla hned. Co nejdřív. Ale velmi záhy jsem pochopila, že zrovna tohle je záležitost, kterou si nenaplánuju, nevydřu, neodbrečím ani nevyzuřím. Až si nás nějaká ta dušička vybere, jistě se u nás objeví. 
  • Chtěla bych napsat knihu. Po tomhle toužím už dlouho, ale pořád asi nenastal ten správný čas, možná potřebné zklidnění dostatek času, potřebný impulz. Prostě si sednou a napsat strhující příběh. Nebo text o tradicích s ilustracemi a třeba i návody...
  • Chtěla bych si pořídit pořádný foťák a naučit se s ním pracovat z technického hlediska.
  • Moc bych si přála knihu ilustrovat. Ne jen tu vlastní, ale jakoukoliv. Být opravdovou a plnohodnou ilustrátorkou.
  • Líbilo by se mi spolupracovat s nějakým časopisem. Kreativním, o bydlení...
  • Toužím po dlouhých šedých šatech z nějakého krásného materiálu, třeba ze lnu nebo něčeho podobného, řekla bych, tak nějak umělecky vyhlížejících. (Až vám ukážu, co mi nadělí Ježíšek, tak uvidíte, že obout bych k nim co měla...)
  • Jednou si otevřu i tu svatební agenturu, fakt... A možná i na květinářství dojde.
  • (Dream job a výstavu jakože nezmiňuji, na tom už se přece pracuje...)
Máte nějaký fakt velký sen, který si v koutku duše tutláte a bojíte se ho světu prozradit, protože co kdyby se nesplnil? Já šla právě s kůží na trh...
via Pinterest

10 komentářů:

  1. Krásné přání a né nesplnitelné-takové tak akorát:) Já jsem si taky přála postel....a taky ji mám....bytelnou ze starých pevných trámů-jako z hradu-ale to poleženíčko....jedna radost:) Dítě i dům se mi už splnilo, daleká cesta zatím ne....Tobě zatím ta cesta a teď přijde na řadu postel, dítě, dům-v různém pořadí:) Já ani nevím, jestli mám ještě nějaká taková hmatatelná přání...klasicky-zdraví pro všechny co mám ráda-což si přeje každá z nás,šťastné děti...možná tu cestu-i když na tu momentálně taky nemám moc náladu s ohledem co se děje kolem...ale možná na ni taky jednou dojde. A držím palce, ať se ti splní-v jakémkoli pořadí-to co si přeješ: Ty Vánoce se nám už blíží-tak se těšíme,že? Pavla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sny, které se mi splnily, jsem už ani nezmiňovala... Už jich bylo dost a jsem za ně šťastná... Třeba titul, svatba, Bali... Úžasný manžel, naše Matylda, útulné hnízdo... Atd., atd. Na dům, dítě a postel se těším:-). A i na další cestu... A na všechno! Pěkně postupně, ať se nezalknu:-D. Díky moc za podporu;-). P.

      Vymazat
  2. Budu trapně neoriginální - tento citát jsem už použila u Lenky z Květovaného deníku, když nepřicházelo to, co si přála nejvíce...
    ŽIVOT MÁ PLNÉ KAPSY PŘEKVAPENÍ - od pana Wericha.
    Vydržat!
    Já mám tu "výhodu", že jsem patriot od hlavy po boty - doslova - od myšlenk po pohorky.
    Jsem patriot úro tu naši zemičku. Netřeba mi moří a exotických výjevů...
    Posadte mě na skálu u potoka tady za zadkem na Plzensku a já budu vrnět jako kotě.
    Užasného muže máš, místo, kde bouchneš dvěřmi a naprosto nafrněně si řekneš, jo TADY JE TO PĚKNÉ...
    Petí, držím palce ke snům...
    Magda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš, na mém snění je hezké, že když se nesplní, budu pořád šťastná, ale kdyby se náhodou splnilo, budu šťastná mnohonásobně více:-). Žádná špatná varianta;-).
      Taky to tady mám ráda, jinde bych žít nechtěla a doufám, že nebudu muset... Ale občas to na mě vlítne a potřebuju se "vyvětrat", asi abych se si toho tady vážila ještě více...
      Bez snů je to nuda, takové bezvětří...:-)
      P.

      Vymazat
  3. Mám takový jeden tajný. Sen. Jídelní kout. Jeden uvnitř a druhý venku. S lavicí. A tráva. A seděl by tam, kdo by zrovna přijel a zašel. A neotravovalo by mě, že musím být za hostitelku ve chvíli, kdy zrovna nechci, protože by všichni věděli, že si tam můžou sednout i beze mě. A bavit se. A něco si dát. Nebo si štrikovat nebo číst...

    OdpovědětVymazat
  4. Peto, jsem moc ráda, že jsi našla odvahu roztáhnout křídla a litat. Já když to vezmu kolem a kolem, dokázala jsem si v zivote splnit většinu snů- zdravé chytre děti, vysokou školu,vlastni byt, práci učitelky, která mě pořád nabíjí a inspiruje...časem snad nasetrim i na tu bytelnou dřevěnou postel,která mi taky chybí. . jeden sen čeká už dlouho na splnění... A to je taky touha napsat knížku...snad přijde ta chvíle . Ivca

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Ivčo, to se hezky čte:-). A baví mě, jak se nám některé ty tužby protínají:-). Třeba si jednou ve své nové posteli přečtu Tvoji knihu a Ty si ve své nové posteli přečteš tu mou;-). P.

      Vymazat
    2. Úúúúúžasná představa.... Už Wolker říkal, že člověk sny zabíjí tím, že je uskuteční.... A asi je lepší sen zabít, než aby pošel... :-D Ivča

      Vymazat
    3. Ono i kdyby se náhodou uskutečnily, tak se brzy vylíhnou nové:-). Takže raději "zabít", než aby zatuchly;-). P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!